Hlavní obsah

14 tisíc dnů do smrti: Manžel není vaše kamarádka

Foto: Jakub Jurdič

Není vůbec špatné, že máme muže, kteří nejsou stejní jako my. K čemu by pak byly dobré kamarádky?

Kdybych si psala deníček, dost často by začínal takhle: „Dneska jsme se s mužem zase pohádali…“ Pak bych tam na jeho adresu připsala pár peprných slov.

Článek

Do deníčku bych asi ještě dodala, jak mě muž vůbec nechápe, nechce si se mnou povídat a jak jsem kolikrát na všechno sama. Možná by tam bylo i něco ve smyslu, proč jsem si nevzala Pištu Hufnágla.

Stejně tak jako i v jiných domácnostech se naše hádky točí hlavně kolem prkotin. Proč je doma takový bordel, kdo měl vyvenčit psa, proč je prázdná lednice, kdo vypotřeboval všechen toaletní papír, v kolik mají chodit děti spát, jak často může zodpovědný rodič chodit do baru, kdo je víc unavený, protože víc pracuje, proč mi nenechal trochu mléka do kávy a jestli se musí válet kelímek od jogurtu na gauči (vyčítá on mně) a tak dál.

Ale aby toho nebylo málo, tak se dokážeme pohádat i o tom, jestli postava z knížky, kterou jsme četli oba, má pravdu, nebo ne.

Stokrát jsem se zařekla, že se už nikdy nenechám k žádné hádce vyprovokovat, a představuju si sama sebe v pozici lotosového květu, jak všechny připomínky plují bez povšimnutí kolem mne. Stokrát jsem se zařekla, že se ho nebudu ptát, co mu je, když se tváří jako kakabus, že k jeho náladám budu shovívavá, protože i muži mají své dny a já dokážu být taky pěkně protivná, ale nikdy jsem to nevydržela. A tak jsem si koupila knížku od amerického psychologa, který sliboval, že Do pátku bude váš manžel jiný. To byla tedy pořádná výzva!

Váš manžel může být jiný okamžitě, slibuje psycholog Leman, ale musíte se pořádně snažit a cedit krev, dodávám já. Rady se týkaly samozřejmě věčného chválení, sexu, co hrdlo ráčí, a uspokojování mužova hladového žaludku. Zásadní pro mě byla ovšem věta, že si my ženy máme uvědomit, že manžel není naše kamarádka. Takže ani nemůže pochopit, proč se zničehonic rozbrečíme, proč předvádíme hysterické scény, když nevíme kudy kam, a ani se nesmíme divit, že si nechce věčně povídat.

A je to pravda. Kamarádka by rozhodně neremcala, že kuskus není žádné jídlo. Ráda by lovila módní kousky ve výprodejích. Ronila by slzy nad zamilovanou komedií a nestěžovala by si, že nemá vyžehlenou košili. Líbil by se jí Richard Krajčo a nepřelaďovala by rádio na sportovní zprávy. Neseděla by pořád v hospodě a nesmrděla pivem. Dokázala by si vzít sama něco z lednice. Pochopila by, proč je operace víček tak nutná a věčně by nepoučovala všechny členy domácnosti včetně psa. Neskenovala by kuchyňskou linku ostřížím pohledem kvůli drobkům a ostentativně by ji neuklízela.

Jenže by taky neodhrabávala několik hodin sníh u chalupy. Nenavrtala by police, neopravila by výfuk u auta, nenosila by po horách na ramenou ufňukaného chlapečka, neopravila by střechu, neporvala by se za vás v baru a chlapsky by vás neobjala, když je třeba. Pokud tedy není vaše kamarádka bojovnice Xena či jiná Amazonka.

S kamarádkou si můžeme stěžovat na mužovy nedostatky a užívat si svoje ženské já. Ale po boku muže nás čeká třeba i těch 14 tisíc dní. A tak je dobré vědět, že některé dny budou holt na nepřežití, protože princové na bílém koni prostě neexistují. Zrovna tak jako povolné éterické víly, které se umějí otáčet nejen v posteli, ale i v kuchyni a mají úsměv na tváři v jakékoli situaci. Protože nemá cenu někoho měnit, poněvadž by to už nebyl on.

S muži to je prostě strašně těžké, ale bez nich snad ještě těžší. Takže až se zase pohádáte, zavolejte kamarádce, postěžujte si a řekněte si, že brzy to bude zase fajn.

ynezorPumanzeSaNyknalC