Článek
A teď si představte, že se seznámíte s mužem svých snů a hned mu vyklopíte, jak jste šíleně výkonná. Dokážete totiž vyprat 11 000 praček prádla, vyžehlit mu 8000x košili, uspořádat 59 dětských narozeninových oslav, upéct 187 dortů, uvařit 7000 obědů, 10 000x vyluxovat a vytřít podlahu, 3x porodit a 1095 dní kojit. Nejspíš by vytřeštil oči a upaloval od vás a to by ani netušil, že taky dovedete ztropit 38 hysterických scén (možná i 238), že utratíte 83 000 Kč za boty (jenom pro sebe) a že umíte brečet na povel.
A co kdyby vám vaše životní láska hned na začátku naservírovala, že umí 38x zajet do servisu s autem, 25x spravit ucpaný záchod, 8x vymalovat byt, 138x něco smontovat a vymontovat, 247x posekat zahradu a 954x prosedět na nudných firemních schůzích. Žádné sladké řeči o tom, jak vás miluje a bude nosit na rukou až do konce života.
Asi by se vám to zdálo hodně zvláštní a dost možná byste se raději vrhla na krk motorkářovi v roztrhaných džínách s ďolíčkem ve tváři, který kromě toho, že umí hezky líbat, nesvede naprosto nic. Ve dvaceti rozhodně. A teď možná taky. To by se ani nestačil zmínit, že 455x nechá válet ponožky na zemi, přestože ho 454x upozorníte na fakt, že nejste jeho služka, a že zajde 809x na jedno a 809x přijde domů namol. Vaše životní láska a i ten motorkář...
Na začátku si totiž lidé říkají jiné věci. Třeba: „Miluji tě!“ Nebo: „Jsi krásná.“ Nebo: „Ty tak hezky voníš.“ Ještě taky: „Nikoho, jako jsi ty, jsem nikdy nepoznal/a.“ A o něco později, když už by mělo bliknout výstražné světýlko v hlavě nad podivnou polévkou neurčité chutě ozdobenou sedmikráskami: „Tak skvělé jídlo jsem nikdy nejedl!“ Nebo nad neumětelsky zadrátovaným výfukem u vašeho auta: „Ty jsi tak šikovnej!“ Pamatujete?
A za pár let? „Tady je bordel jako v tanku!“ Nebo: „Celej den makám jako blázen a v lednici nic není.“ „Smrdí ti nohy...“ Najednou před vámi už není ten člověk, jehož vůni jste cítili na polštáři a mohli jste se rozplynout blahem, jen co na vás mrknul. Kam se poděl? A co se stalo s vámi? Kde je ta holka, která se pořád smála? Zapomněli sami na sebe pod tíhou starostí všedních dní.
Někdy mi taky přijde, že se mi svět scvrknul na položky, které si už ani nestíhám odškrtávat ze seznamu. Člověk by pak čekal, že mu snad naroste svatozář nebo ho minimálně někdo ocení, jaký je borec. Jenže skoro každý, kdo žije s někým ve vztahu, si myslí, že dělá víc než ten druhý a bez něj by se všechno zhroutilo. Navíc by si přál mít vedle sebe toho kluka nebo holku, se kterou se seznámil kdysi, ale ještě k tomu by měli dokázat o všechno se postarat levou zadní a vypadat při tom naprosto úchvatně. Jenže místo nich okolo pobíhají uhonění psi, kteří už ani nemají čas nechat se podrbat za uchem.
Někdy to prostě chce vykašlat se na seznamy, věčný úprk a pocit, že všechno musí být hotové, nakoupené, zařízené a dokonalé. Na to, že je normální se vyřídit a večer padnout únavou do postele. Bez milování. Svět se rozhodně nezhroutí, když si občas vzpomeneme sami na sebe.
Aspoň občas je fajn najít zase tu holku nebo kluka, kterými jsme bývali. Ještě pořád na nás totiž čekají. Aspoň občas je taky fajn podívat se znovu na partnera skrz růžové brýle. Taky v něm nejspíš dříme ten člověk, kterým kdysi býval. Co ho někdy probudit?
A co si tak dovolit přestat tu a tam fungovat, ale jednoduše být?
