Skřípe vztah? Máte doma kazimíra!

S tchyněmi se vždycky něco řeší. Buď nejsou ochotné vůbec, nebo zase moc. Shovívavost, dívko, shovívavost, radilo by se v roce 1925. Co byste tehdy měly vůči „maminkám" a babičkám tolerovat v rámci domácího míru?

Jak se přimlouvalo babičkám, že svět je nyní zcela jinačí, než byl dříve, aby přiznaly svým dcerám a snachám titul dobrých hospodyní. A vedou-li své domácnosti trochu jinak, než jak činily ony, aby dopřály si zaslouženého odpočinku a nezatěžovaly své staré hlavy starostmi, jež jim více nepatří. Protože - marno je to zapírat - názory starých lidí velmi často kolidují s rozumem mladší generace, a jsou-li příliš energicky uplatňovány, vedou najednou k různicím, vážně ohrožujícím domácí mír. Tím není však nikterak řečeno, že jsou to vždycky jen staré maminky, které nesou vinu na neshodách svých dětí. Že jen ony jsou vinny nepochopením mezi mládím a stářím. Jsou sice babičky, jež samé starosti, aby v mladé domácnosti všecko dobře klapalo, stávají se jejími kazimíry - ale oč více je těch dobrých dušiček které celý život znaly jen odříkání, aby dětem zajistily budoucnost a i na sklonku života vyčerpávají se ještě tělesně, duševně i finančně, chtíce ulehčiti - nebo i napraviti, co napravit je třeba.

Mládí si nikdy neuvědomí tvrdost, jaká je například zahrnuta ve větě: Mami, prosím tě, nepleť se do toho, nerozumíš tomu. I tehdy, jsou-li jejich rady opravdu ze starého světa a nám mladým jaksi nevoní, i když nelze jimi řešiti problémy našeho moderního života, nemáme je briskně odmítati. Uznejme vždycky názory rodičů a zvláště maminek, které bývají citlivější, a nelze-li se jimi řídit, jednejme tedy s pánem bohem po svém, ale tak, aby naše neposlušnost a tvrdá hlava nedělaly dojem příkrosti a zlehčování názorů starých. Ač v nových případech by neškodilo se trochu podříditi a pustit tu naši moderní samostatnost k vodě.

Právě proto, že ony pro sebe nikdy nic nechtějí, není jim mnohdy ani to nejnutnější málo přiznáno. Starý člověk je někdy malým dítětem co do citlivosti i potřeb. Jeho život nemá více velkého rozmachu, ztratil velké zájmy a utkvívá na oněch zmíněných maličkostech - svou úporností. Co je pro ženu, honící se v starostech a plném životním ruchu, opomene-li její sestra či sousedka ukázati nové šaty, pozvati na svačinu, k níž dostavila se přítelkyně? Je to jedno, je-li to naše maminka nebo maminka našeho manžela. Obě zaslouží stejného respektu, protože obě mají o nás stejné zásluhy. A tím více máme jim svoji vděčnost a úctu osvědčovati, čím jsou nenáročnější a méně jich vyžadují. Bereme ty zlaté, drahé maminky, vždycky v potaz, ať jim řešíme těžké životní otázky, či kupujeme nový klobouk, nebo namáčíme prádlo. Jim způsobíme radost i zadostiučinění, že nám je jich ještě zapotřebí a sobě rozhodně nikdy neuškodíme.