Hlavní obsah

Ivetko, díky!

Foto: Redakce ProŽeny.cz

Iveta Kolertová připíjí na zdraví

Byly čtyři hodiny odpoledne a já se proplétal davy v pražském knihkupectví. Šel jsem si koupit novou knihu a rovnou si ji nechal podepsat. Ani od Viewegha, ani od Pawlowské, ani od Hůlové. Autogramiádu knihy Svlečená do naha tam totiž měla osoba, kterou všichni známe – Ivetka.

Článek

Celé patro pražského knihkupectví Neoluxor praskalo ve švech. Řekl bych, že takový nátřesk tam už dlouho nezažili. Mladí i staří, ženy i muži, všichni se přišli podívat na Ivetku – kamarádku, kterou každý den vídáme na našich i jejích vlastních stránkách. Ačkoli jí rakovina podtrhla nohy tak zákeřně, že skončila na vozíčku, nešetřila úsměvy a energie měla na rozdávání.

O tom, jak se vyrovnávala s rakovinou, jak našla sílu i ve chvílích, kdy ji ostatní už dávno zaživa pohřbili, a jak i teď rozdává vlídná slova na potkání, vypráví její nová autobiografická kniha Svlečená do naha ( článek o ní najdete ZDE). Zde je malý úryvek, kdy Ivetka našla odvahu bolest v intimních partiích řešit a navštívila svou gynekoložku:

„Tak co vás sem přivádí?“ Vysypala jsem ze sebe všechno naráz, jako by mě honil. Vysvětlila jsem, že se mi na jizvě po porodu udělala nějaká bulka a bolí tak, že pomalu už nemůžu pořádně chodit. Doktorka si mě přezíravě změřila. „Je mi líto, vzít vás nemůžu. Pokud vím, nechodila jste k nám na preventivní prohlídky, takže… Je mi líto.“ „Ale já jsem neměla kde bydlet… Žádnou pozvánku na kontrolu jsem nedostala, a jestli jste mi ji poslala na starou adresu, ani dostat nemohla.“ „Je mi líto. Nechodila jste na prohlídky. Vyřadili jsme vás z evidence, máte smůlu…“ Doktorka trvala na svém, stála jsem před ní jako před vrchností a cítila se trapně a poníženě. Se slzami jsem zkusila poslední pokus: „Mám opravdu veliké bolesti, vezměte mě… prosím.“ „Je mi líto, jedině že byste zaplatila poplatek, sto sedmdesát korun, my vás znovu zaregistrujeme a já vás vyšetřím.“ „Nemám u sebe peníze…“ „Tak přijďte, až je budete mít!“

Foto: Redakce ProŽeny.cz

S Ivetou na autogramiádě

A tak jsem se chtěl poklonit všem, kteří se dokážou zrodit z popela a dál rozdávat radost sobě i ostatním. Knížku jsem ještě celou nepřečetl, ale pracuju na tom. Budu se k ní pokorně vracet – až budu mít pocit, že svět je nespravedlivý, a v duchu sobecky proklínat, proč třeba právě já.

Ivetko, díky. Za knížku, za podpis a za všechno ostatní.

P. S.: Knížku můžete získat prostřednictvím www.eroika.cz

ynezorPumanzeSaNyknalC

Reklama