Náš chlap: Rande s astroložkou

S Lucií mě seznámil kamarád. Ne ten, který přirovnává ženy k čertům, ale jiný. Prý by se sám o ni rád pokusil, kdyby měl občanský průkaz vybaven slůvkem svobodný, nebo alespoň rozvedený či ovdovělý.

Lucie tedy vypadala jako velmi dobře maskovaný čert – měla až extrémně hezké nohy i vydařené poprsí. Mátla i dlouhými blonďatými vlásky, ze kterých zatím nevykukovaly ani malé růžky. Debatu na neutrální téma odmítla. K čemu se taky v kavárně bavit o počasí, kultuře, politice či sportu, když máme astrologii. Šlo se rovnou na věc: „Kdy ses narodil?“

Jistě si řeknete, že jsem taky pěkná potvora, ale zalhal jsem, že pátého září. To se narodil můj kamarád. Lucinka chvíli pod ofinou šrotovala a záhy jsem byl zařazen do kategorie Panen. „Jsi trochu šetrný, viď?“ položila mi kontrolní otázku, kterou jsem očekával. Jako falešná Panna jsem musel odpovědět jediným možným způsobem: „To tedy jsem, ale na účet ti přispěju,“ pravil jsem vážně a objednal si dvojitou whisky. Lucinka si trochu nejistě objednala minerálku. Mírně perlivou. Obavu z toho, že se bude podílet na úhradě konzumace, ztlumil až můj příslib, že si od ní nechám udělat horoskop. Dokonce jsem dostal nabídku slevy padesát procent při platbě předem. Ale mohu vůbec jako Panna, která si nechá pro korunu vrtat koleno, platit něco předem? Nestanu se podezřelým? Usmlouval jsem to tedy na dvě splátky a první vysázel na stůl. Neupadl jsem v podezření a jako Panna obstál, zato od několika sousedních stolů na mne i Lucii padly významné pohledy. „To není šlapka, to je astroložka,“ chtělo se mi odůvodnit hotovostní výplatu honoráře, než jsem si uvědomil, že takový rozdíl zase mezi těmito profesemi není. Dokonce bych řekl, že ta šlapka by si svůj honorář zasloužila mnohem víc.

Lucie se zeptala na mé bývalé manželství. Asi už o něm něco věděla od kamaráda. Abych to nekomplikoval, řekl jsem, že jsem měl také Pannu. Lucie si mě přeměřila, jako bych se snad oženil s krokodýlem: „No to vlastně ani nemohla přeskočit erotická jiskra, když jste si byli tak podobní! Vidíš, kdybys tohle věděl, našel by sis úplně jinou ženskou,“ tvářila se Lucie sebejistě. Netušila, že právě astrologicky zhodnotila manželství mého kamaráda, které považuji za nejšťastnější na světě. Chodím se k nim inspirovat, ptám se, jak je možné, že spolu po patnácti letech manželství spí téměř denně. A popravdě – když potřebuji, půjčí mi tyto dvě vypočítavé Panny kdykoli peníze. Bezúročně! Neměl jsem odvahu to Lucii říct. Nepochybně by se k vysvětlení tohoto astrologického faux pas, kterého se dopustili mí přátelé, zhostila za pomoci ascendentů – záchranných kruhů všech astrologů, s jejichž použitím se zase vynoří nad hladinu, otřepou, nadýchnou a naberou jiný směr.

Zeptal jsem se Lucie, jakým mechanismem je vedeno to, že nás tak významně poznamená konstelace hvězd v okamžiku našeho narození. Lucie řekla, že je to přece jasné a podívala se na mne jako na blázna. Řekl jsem jí, že můj švagr – vědec pravil doslova: „Kdyby mělo mít na náš život jakýkoli validní vliv aktuální postavení hvězd v okamžiku narození, pak podstatně větší vliv by muselo mít to, když se v okamžiku našeho narození upšoukne nějaký černoch v rovníkové Africe.“ Švagr pak ještě dodal, že chudáky astrology celkem chápe, protože hvězdy jsou na rozdíl od toho černocha stále po ruce, a koneckonců přinášejí více romantiky, než ten nevychovaný Středoafričan. Můj švagr ví, jak věci vysvětlit jednoduše, tedy tak, aby pochopil i politik. Vždyť naposledy přednášel odborné sekci poslanců v Evropské unii.

Řekl jsem Lucii, že uznávám, že na člověka má vliv genetická výbava, kterou nakoupil od rodičů, že na něj má vliv i to, co maminka jí a pije a dýchá a zda je šťastná či nešťastná v době těhotenství. Ale hvězdy vzdálené tisíce světelných let? Lucie pravila s maximálním důrazem na každé slovo, že astrologie je tak stará, že je to všechno už tisíckrát potvrzeno. Poprosil jsem tedy jen o jediný důkaz z těch tisíců, a když důkaz nepřicházel, zeptal jsem se, zda existuje alespoň jediný dětsky jednoduchý výzkum, který by dokazoval, že lidé tohoto znamení v kombinaci s tímto se třeba častěji rozvádějí, nebo jsou častěji nemocní v astrologicky inkriminovaných oblastech pro jednotlivá znamení. Jestli třeba v nejgeniálnějším znamení Ryb je větší procento vysokoškoláků či laureátů Nobelových cen. Jestli jsou Váhy častějšími umělci než ostatní. Lucie utichla. No bodejť by takový výzkum existoval! Rozumného vědce to ani nenapadne, protože ví předem, že se nic takového neprokáže. A astrologové by si takovýmito výzkumy podřezávali větev (a připravovali se o živobytí).

Zeptal jsem se Lucie, zda zná nějakého seriózního lékaře, psychologa, psychiatra, fyzika, astronoma či matematika, který se zabývá astrologií. Lucie řekla, že nezná, ale že se astrologií zabývá spousta chytrých lidí. Sama vybavena výučním listem kadeřnice a jakýmsi kurzem nalepování nehtů se tedy astrologicky poctivě dovzdělávala. Za takové kurzovné, že jsem nakonec musel uznat, že pořadatelé těchto kurzů tedy skutečně nemohou být hloupí…

Pak se však má společnice oklepala a nasadila ke zdrcujícímu protiúderu: „Neříkej mi, Honzo, že není pravda, že máme jednou dobrou i jindy špatnou náladu, jednou líp a jindy a hůř spíme, někdy si snáz ublížíme, jindy si dáváme bacha, a že v tom není žádný smysl a řád.“ S úlevou i radostí jsem dal konečně Lucii zapravdu a zeptal jsem se: „Víš, čím se zabývá chronobiologie?“ Nevěděla. A tak jsem jí vysvětlil, že přesně tím, čím se zabývala od začátku astrologie. Vysvětlením naší vnitřní rytmicity, kterou si v sobě všichni nosíme, zkoumáním, jak v nás tyto „vnitřní hodiny“ fungují. Tyto zákonitosti nemají s hvězdami a astrologickými moudry a pravidly společného vůbec nic. Bohužel. A v tom je fatální omyl astrologie. Přitom – jak se to hezky poslouchá…

Řekl jsem Lucii smířlivě, že astrologie za to nemůže, že se zkrátka snažila v době, kdy jsme toho o sobě věděli hodně málo, jen přijít věcem na kloub. A jen prostě šlápla vedle. Ale pozor. Jeden známý a ctěný profesor psychiatrie prohlásil, že se množí případy, kdy sugestibilním lidem snažícím se „ctít“ svůj horoskop, dokáže astrolog tímto horoskopem tak rozházet jejich přirozený biorytmus, že pak potřebují skutečnou a někdy i dlouhodobou lékařskou pomoc. A tady končí legrace.

Lucie rychle dopila a chtěla vyrovnat účet. Řekl jsem jí, že zaplatím. Pak mi chtěla vrátit zálohu na horoskop. Řekl jsem, že horoskop chci, a doplatil jí zbytek do tisícovky. Lucie se zeptala trochu ironicky, jestli nemám strach, že mi rozhází můj biorytmus. A já řekl, že strach rozhodně nemám. A taky jsem jí řekl popravdě, kdy, kde a v kolik hodin jsem se skutečně narodil. Ať se za ten litr něco hezkého o sobě dozvím! Lucie trochu zavrávorala a kvapně odešla. Na mém horoskopu zřejmě stále ještě pracuje.

Pobavit se, být k čemukoli povzbuzen a dozvědět se, že na sebe mám být v jakékoli oblasti opatrný, toho není nikdy dost. A proto mám rád zábavné horoskopy a vůbec nic nemám proti jejich autorům. Dokud se necháme astrologií bavit, je to v pořádku. Pokud si necháme od astrologů mluvit do volby partnera a dalších vztahů, degradujeme se do polohy manipulovatelných a o něco méně svéprávných bytostí. A pokud si necháme od astrologů fušovat do našeho zdraví, hazardujeme. To se ostatně netýká jen astrologů a astroložek, ale i nejrůznějších kartářek, křišťálových koulařek a kyvadelnic.

V jakém že jsem tedy znamení? Ve Vahách! Jistě jen proto jsem velmi váhal, jestli má smysl, abych své čtenářky připravoval o iluze, bral jim berličky, a prodavačky i zarputile důvěřivé nákupčí mystiky, esoteriky a tajemna si ještě pohněval, ne-li rozžhavil doběla. Povedlo se mi to? Napište mi o tom na info@prozeny.cz!