Článek
Pomiňme fakt, že podvod na tomto místě není správné slovo – pro podvod potřebujeme mít někoho podvedeného, tedy člověka, který v podstatě o něco přišel. Dopustíme-li se nevěry šikovně a nic se neprozradí, nikdo se necítí podveden, a tudíž k žádnému podvodu nedošlo.
Ale budiž, připusťme, že takhle kupecky se s vlastním svědomím vypořádat nepůjde a ospravedlnění samého před sebou muž potřebuje. To ospravedlnění najde snadno – manželka je držkatá, vyčítavá, vůbec mě nechápe, je sexuálně odmítavá, vyhýbá se jistým praktikám – co mně, chudákovi, jiného zbývá než nalézt trochu něhy a sexuálního povyražení někde jinde, kde jsou na mě hodní a dopřejí mi to, co mi doma odpírají?
Takový případ je samozřejmě ospravedlnitelný, ba dokonce vynucený, pochopitelný a každý jej musí uznat. Co ale s voláním divočiny, když má muž doma ženu hodnou, nehubující, chápající a v posteli zdatnou a experimentující? Argument, že může být celá ze zlata, ale přese všechno je to s ní za ta léta holt pořád stejné, už tak morálně neobstojí. Jako guru mužského šovinismu cítím za povinnost dodat všem, kdo se v této psychicky ošemetné situaci nalézají, morální argumenty pro vyrovnání se s vlastním svědomím.
Už sám fakt, že žena nic nevyčítá a nekupčí doma se sexem, je podezřelý a protiřečí evoluční psychologii, takže s největší pravděpodobností:
- a) Ví, že jinde o ni není zájem, a tak se přetvařuje a seká dobrotu. Není tedy hodná, ale proradná a nic jiného si nezaslouží.
- b) Má materiální zájem na udržení si muže – kde jinde by takového „oslíčku, otřes se“ ve svých letech hledala. Není tedy hodná, ale vypočítavá a nic jiného si nezaslouží.
- c) Jedná se o zlou a vyčítající uzurpátorku bývalou, kterou buď mezitím život srovnal do latě nebo zestárla, a už nemá sílu být jedovatá. Za to, co prováděla v období svého rozkvětu (třeba i jiným mužům), si to každopádně zaslouží.
- d) Je to doopravdy anděl, který to zkrátka odskáče za ty všechny mrchy ostatní. Takový už je běh světa. Mne se také nikdo neptá, za koho to odskákávám já.
Takže, pánové, buďte v klidu. A ženy? Nečekáme, že ty „hodné s přetvářkou“ se po přečtení článku chytnou za nos, a až načapají svého muže vracejícího se ze záletu, uznale mu poklepají na rameno a zbaví ho výčitek slovy: „Máš recht, já si vlastně nic jiného nezasloužím“. Ale co kdyby?
No a ty „hodné doopravdy“ rády odpustí– je to tak trochu v náplni jejich práce. Navíc je jich statisticky bezvýznamně málo.
