Článek
Moje sny se mění s věkem. Když mi bylo osmnáct, přála jsem si mít nejhezčího muže pod sluncem, dobrou práci, spoustu peněz, také velkou oblíbenost v okolí a hlavně – aspoň o pět kilo méně.
Ve třiceti má fantazie produkovala zřejmě nejvyšší počet snů, byla jsem rozvedená máma dvou kluků, kteří tátu potřebovali jako sůl, malá a tlustá, do toho všeho s prací, která mi ničila zdraví, takže vidina, že se mi moje štěstí splní, byla opravdu mizivá. A tak když jsem večer uléhala, užívala jsem si svou chvilku těsně před usnutím, takový ten moment, než se tělo ponoří do blaženého spánku, ale kdy se už nedá mluvit o bdělém stavu.
Snila jsem o všem možném. O zázraku, který k nám do vesnice přivede hezkého, hodného muže, který mě bude mít rád takovou, jaká jsem, o zázračné pilulce, která mě zbaví tuku, nebo i o šťastném čísle ve Sportce, které ze mě udělá paní bohatou.
Ve čtyřiceti byly mé sny úplně jiné. Měla jsem o dvacet kilo méně a děsila se dalšího hubnutí. Čekala mě další operace, kdy mi měli brát celou ledvinu a já opravdu netušila, jak tohle zvládnu. Muž mých snů, který přišel, když mi bylo pětatřicet, už rozhodně nebyl mužem snů, nechával se živit, s klukama si nikdy nehrál, kouřil mi v kuchyni a já stále sbírala odvahu říct: „Tak se sbal a vypadni." Zůstalo jen u snů, nikdy jsem to totiž neudělala.
Teď, když je mi padesát, už chci mít jen klid. O muže ideálního už nestojím, jsem ráda, že mi v rámci možností funguje zdraví, a jediné, co si přeju, aby byli moji synové v životě šťastnější než já. Zpětně si říkám, že snění je hloupost. Kdybych v životě trošku víc jednala než si snila do polštáře, možná bych teď vedle sebe měla pevnou oporu, šťastný život a za sebou nejen hromadu komplexů, které mě celý život provázely.
Hrozné tchyně si svůj ortel již u nás vyslechly. Teď přicházejí na řadu neméně šílené snachy a zeťové, které si stejně jako tchyně nemůžeme vybrat. Máte ve svém okolí někoho takového? Pojďte nám o tom napsat na info@prozeny.cz a vyhrát 500 korun.
