Letní láska mi zničila manželství!

Jsem vdaná jedenáctým rokem, mám hodného a celkem pozorného manžela, dvě krásné dcery, takže hodně důvodů, proč se radovat ze života.

Vloni v létě se to stalo… Skončila jsem mateřskou a nastoupila na úřad práce, v té době jsem byla již téměř rok nezaměstnaná. Volná dopoledne mi pořádně zamíchala životem. Jednoho dne jsem si na internetu založila profil a byla překvapená, kolik mužů a i chlapců se ozvalo, i přes to, že jsem vyplnila, že děti mám, vdaná jsem a žiju s manželem. Spoustu neslušných návrhů jsem odmítla, ale mezi vzkazy se našlo i několik hezkých, na některé jsem odpověděla a mezi nimi byl i ON, princ na bílém koni, Martin.

Byl moc milý, psal mi v ryze kamarádském stylu. Povídali jsme si každý den dopoledne, a když to šlo, i odpoledne, někdy až do noci. Asi po třech měsících jsme zjistili, že bydlíme nedaleko od sebe. Jednou mi nabídl schůzku. Bylo to o prázdninách, děti byly pryč a já seděla s kamarádkou v hospůdce. Posilněná alkoholem jsem kývla. Bylo to úžasné, on byl úžasný.

Milý, hodný, krásný. Okouzlil mě a já pomalu začala ztrácet hlavu. Ovšem měl jednu zásadní chybu, nebyl ochotný upřímně mluvit o svých pocitech. Nějakou dobu jsme se pak neviděli, vlastně mi úplně přestal psát. Byla jsem moc smutná, ale respektovala jeho rozhodnutí. Pak jsme se jednou potkali, míjeli jsme se na přechodu, všimla jsem si ho na poslední chvíli… podlomila se mi kolena, vyschlo mi v krku, zkrátka jsem se cítila jak puberťačka.

Poté se mi ozval, chtěl mě vidět a já jsem kývla na další schůzku. Začali jsme se scházet, a když už to trvalo skoro tři měsíce, řekl, že mě miluje. V tu chvíli byl se mnou konec, uvědomila jsem si, že jsem také zamilovaná, že po něm neskutečně toužím. Občas jsme se pomazlili v autě, šli se projít nebo posedět… Bylo to krásné, intenzivní a já se začala ztrácet mezi ním a mužem, mezi snem a jistotou. A stalo se, že jeho manželství se začalo hroutit a on, nevím proč, se zase stáhl, už mě nechtěl vídat, i přes to, že říkal, že mě strašně miluje… Několik týdnů jsem naléhala, žadonila o vysvětlení, psala... Nic, občas se ozval, ale byl chladný, bez citu… Zlomil mi srdce.

Dnes už jsou to téměř dva měsíce, co jsme se neviděli, občas se ozve, jak se mám, ale z jeho strany se láska vytratila, možná tam nikdy nebyla. Stále se ptám sama sebe, co se stalo, ale bez něj odpověď nikdy nenajdu.

Máte slabost pro muže malého vzrůstu? Čím vám imponují? Co umějí lépe než vysocí krasavci? Pojďte nám o tom napsat na info@prozeny.cz a vyhrát 500 korun.