Hlavní obsah

Tátou na jeden den? Hrůza!

Foto: samphoto.cz/jiunlimited

Již v prvních okamžicích pociťuji rozdíl

Mimina smrdí, řvou, otravují. Přesto je většina žen miluje. „Jééj, to jšou rošťomijí prštíčky. Jéj a ty žoubky. Ťu ťu lu lu..." Proč???

Článek

Bylo to jako v jedné z těch šílených reality show, kde se vyměňují manželky, manželé a snad i slipy. Na 24 hodin jsem se stal tatínkem ročního syna mé kamarádky. Bohužel do toho nespadaly tatínkovské výhody, jaké vám taková kamarádka může poskytnout, ta namísto toho odletěla na služebku. Dala mi hračky, plíny a instrukce, ale já se hlavně snažil, aby kluk přežil. Do kontaktu s dětma jsem totiž naposledy přišel před 25 lety, když jsem ve školce ukazoval pindíka jisté Barborce.

Už v tramvaji pociťuji rozdíl. Nejenže můžu konečně cestovat načerno beze strachu z revizorů, ale všechny paničky v okolí se na mě mile usmívají a do kočárku šišlají nesnesitelné ňu ňu ňu ňu. Můj malý kámoš je ignoruje a radši se baví neustálým sundáváním čepice, kterou mu dokola nasazuji. Pokouším se mu vysvětlit, že jako dvanáctiměsíční bytost má procentuálně vysokou šanci dostat zánět mozkových blan, nemluvě o bakteriích a viru hepatitidy A, které se na čepici vyskytnou, pokud ji bude házet na zem. Jeho slovní zásoba však obsahuje pouze slova jako máma, ham a bum a na moje varování se doslova vykakal (vhodnější by bylo použít jiné slovo, ale jako správný táta nebudu sprostý).

Samozřejmě jsem den před tím na internetu poctivě studoval návody a videa jak provést zákrok přebalování. Teoreticky jsem tedy byl na úrovni Veroniky Žilkové, která má dětí jako smetí. Nepočítal jsem však s akcí v terénu. Vcházíme na první veřejné toalety a na sklopeném prkýnku pacienta bravurně přebalím. V životě by mě nenapadlo, že člověk o osmdesát kilo lehčí než já může vyprodukovat tolik smradu. Pán v sousední kabince si určitě myslí, že vedle něj sedí dinosaurus.

Foto: samhoto.cz/jiunlimited

Pro muže jsou děti otravné

Cestou domů dítě neocení romantický chodník z kočičích hlav a v drncajícím kočárku se rozbrečí. Situaci opět s přehledem vyřeším a nasazuji si sluchátka s hlasitou hudbou. Až nevěřícné pohledy kolemjdoucích mě přinutí změnit taktiku. Sluchátka nacpu do oušek toho prcka. Vůbec se to nezlepšilo, na Metalliku musí zjevně ještě dorůst.

Podle plánu dojedeme do bytu jeho maminky, aby ho nerozrušovalo cizí prostředí. Překvapilo mě, že roční dítě je chytřejší než pes. Je to trapné, ale fakt jsem to nečekal. Po vyzvání kluk dokáže ukázat na svůj nos, oči, uši (dokonce líp než já po večeru stráveném v baru). Umí zapnout televizi, legračně tančit a začal mi říkat Bubák. Tohle je opravdový člověk. Už mi nevadí ani zbytky přesnídávky rozmazané po celém obličejíčku v průběhu večeře.

Před spaním si však malý uvědomí nepřítomnost mámy. Hbitě nacházím její šaty a převlíkám se za ni. Samozřejmě ho neošálím, ale alespoň rozesměju. Máma - tranzvestita. Najednou se přistihnu, že dělám ňu ňu ňu jako babičky v tramvajích. Chci taky dítě. Vlastní. Bude se jmenovat Bonifác a bude krásné. Stane se právníkem a holky na něj poletí. Zítra své přítelkyni vyhodím antikoncepci. Tak.

ynezorPumanzeSaNyknalC