Článek
Je mi 38 let, před osmi lety jsem se rozvedla, mému synovi tenkrát byly dva roky. Po rozvodu jsem si v sobě nějaký čas rovnala myšlenky, pak následovaly dva citově, z mé strany, velmi intenzivní vztahy, ze kterých však vždy po čase sešlo. První muž se vrátil ke své bývalé a ten druhý si chtěl asi jen užít.
Pak jsem se ale v zaměstnání bezhlavě zamilovala do ženatého muže, jenž mě hodně přitahoval a který mi velmi dlouho sliboval, že se rozvede. Znáte ty řeči: se svojí ženou nespí, žije s ní kvůli dětem atd. Takhle mě tahal za nos tři roky! Moc mě to trápilo, a tak jsem souběžně s tímto vztahem-nevztahem začala hledat na internetu.
Po nějaké době jsem tam potkala muže, který byl fajn, měla jsem ho ráda, ale nebylo tam takové to prvopočáteční velké kouzlo. Vídali jsme se o víkendech, občas kávička nebo večeře v týdnu. On se do mě zamiloval velmi brzy, měl hodně rád mého synka, se kterým byl ochoten trávit spoustu svého volného času, a dokonce mu, alespoň navenek, vůbec nevadilo, že je syn s námi vlastně skoro pořád a on nemá příliš mnoho možností být se mnou jen sám.
Problém však byl, že jsem se příliš nehnala do nějakých intimností, vyhýbala jsem se jim. Za tu dobu jsme se vlastně milovali jen párkrát, nebyla jsem do něj ,,zabouchnutá" a jemu docházela trpělivost. Byla jsem si také vědoma, že možná takového chlapa s mnoha NEJ, který bude chtít mě, synka, bude pracovitý, milý, vtipný, možná už nikdy nepotkám, ale ta jiskra....
Skončila jsem to tedy s ním a dnes můžu napsat, že důvodem byl fakt, že jsem měla v hlavě stále toho slibujícího ženáčka, já blbka! Když u mě ta internetová láska zavírala tehdy dveře naposledy, řekl mi, že pokud mu to umožním, chtěl by se občas vídat nadále s mým synem, že ho má stále rád... To jsem mu umožnila. Občas s ním syn, kterému tento partner evidentně ,,sedl", někam na hodinku odjel, pak jsme si na chvíli všichni poseděli, dali kávu. Z bývalých mužů nikdy žádného nenapadlo chtít i po rozchodu vídat synátora.
Trvalo to asi tři měsíce, když jsem se najednou vzbudila a vše jsem viděla úplně jinak. Došlo mi, co jsem vyvedla za hloupost, jakou lásku mi i na závěr projevil tím, že chtěl vídat ,,cizího" klučinu, že mi občas s něčím pomohl v bytě atd. S ženáčem jsem zpřetrhala všechny vazby a dalo mi mnoho práce získat zpátky důvěru toho chlapíka z internetu.
Nakonec se mi to povedlo, nyní jsem již rok za něho vdaná, čekáme přírůstek do rodiny a musím říct, že při mě stálo velké štěstí, že jsem o tohoto pro mě nejskvělejšího muže na světě nepřišla... A co ta jiskra? No i já ji v sobě vykřesala a to chybějící prvopočáteční poblouznění je dávno zapomenuto. Oboustranná jiskra, aby měl muž rád nevlastní dítko, byl vtipný, pracovitý, inteligentní - tato kombinace se povede málokteré z nás a s věkem to jde čím dál hůř. Já bych tu svou ,,lásku přes internet" nevyměnila za nic na světě.
Takovýto příběh jsem nezažila asi jen já, a pokud byste jej na svých stránkách uvedli, třeba by i nějaké jiné ženě, která po třicítce nemůže najít jiskru, pomohl...