Můj syn je gay!

Je mi dvaačtyřicet let, žiji v Praze a jako svobodná matka jsem vychovala svého jediného syna Dominika. Syn je to velmi hodný, vždycky se dobře učil a nyní studuje na vysoké škole. Ve všech ohledech jsem s ním mohla být, jako matka spokojena.

V dětství mezi jeho nejoblíbenější hračky patřily autíčka a stavebnice. Vždycky se kamarádil s kluky i s holkami. Toho, že je něco možná jinak, jsem si mohla všimnout až v pubertě. V době, kdy jeho vrstevníci okukovali děvčata a začínali chodit společně na různé „puberťácké" tancovačky. Dominika to tehdy nebavilo.

Měli jsme se synem dobrý důvěrný vztah. Proto jsem občas zkoušela svést rozhovor na děvčata. „To je docela hezká holka, nemyslíš," komentovala jsem úmyslně slečny v televizi nebo při procházce ve městě. Dominik ale vždycky odpověděl velmi diplomaticky a neurčitě.

Nakonec jsem nevydržela a zeptala se, kdy přijede domů nějakou svou přítelkyni. Dominik reagoval nejdříve klasicky vyhýbavě, ale když jsem otázku kladla pomalu každý den, přiznal pravdu. „Co když bych byl na kluky, mami?" zeptal se mě nejdříve. A já si v první moment myslela, že si dělá legraci. Jenže pak se rozpovídal a já pochopila, že jeho sexuální orientace je skutečně ta menšinová. S holkou vydržel prý nejdéle tři dny a to jen proto, aby se utvrdil v tom, že ho více přitahují kluci.

V jednom pražském klubu se, jak mi sám přiznal, prý jednou opil a prožil svoji první milostnou aférku a mužem. Byl z toho nadšen. „Cítím se s ním lépe než s holkou. Více si ve všem rozumíme. Miluji ho," svěřoval se mi tehdy Dominik a mně se do očí hrnuly slzy.

Ujišťoval mě, že nic se na něm nezměnilo, že není jiný než býval. Jen se, dle svých slov, našel. Jako vždycky byl na mě Dominik strašně hodný a chápal, že mě jeho slova asi ranila. Snažil se mě uklidnit a utěšit. Ale stejně jsem ještě několik nocí probrečela, než jsem se naučila s touto skutečností žít.

Dominik si na vysoké škole, kam chodí, našel přítele. Dokonce mi už ukázal jeho fotku a blíží se den, kdy mi svého partnera i představí. Možná se budete ptát, jak takovouto skutečnost nejlépe přijmout a jak se s tím smířit. Na to ale recept není. Mně nejvíce pomohl čas a také kamarádka, které jsem se svěřila. „Buď ráda, že je hodný, studuje, nefetuje a hlavně si važ toho, že má k tobě takovou důvěru. Že ti o své orientaci tak statečně řekl," vysvětlila mi. A musím jí dát za pravdu. Vždycky je lepší, když budete mít doma jednou dva kluky, kteří se mají rádi, než třeba „feťáka" nebo zločince.

Tak uzavírá své vyprávění paní Karla. A co vy, jak byste se s podobnou situací vyrovnaly? Máte ve svém okolí gay anebo lesbický pár? A jak se k těmto lidem stavíte? Podělte se s námi o své názory na info@prozeny.cz.