Hlavní obsah

Náš chlap: Manželce nezacláním!

Foto: Mona Martinů

Kdeže loňské plavky jsou...

Neexistuje nic zastaralejšího než loňské plavky. To jsem už dokázal pochopit. Co však stále pochopit nedokážu, je neuvěřitelná vášeň, výdrž a cílevědomost při vstřebávání slunečních paprsků, kterých jsou schopny některé ženy. Kdo někdy, třeba i nechtěně, vrhl stín na slunící se manželku, rozumí.

Článek

Během roku zaznamenávám, asi jako každý jiný Evropan, čtyři různá roční období, ale to rozhodně není všechno. Jakmile mi skončí jarní atak alergické rýmy a já se mírně zklidním, začnu většinou v krátkém čase pozorovat jistou nervozitu u své manželky. Nastává to již léta s jistou pravidelností, nejpozději ve druhé polovině května, a pokud panuje venku podobně krásné a teplé počasí jako nyní, je to naprostá jistota.

Průběh je každoročně neuvěřitelně podobný. Žena chodí po bytě, vytahuje ze skříní a šuplíků loňské plavky a bere je postupně do rukou. Pak je obrací sem a tam a dlouze a pozorně je prohlíží. Přitom si něco polohlasně, a spíše nesrozumitelně, mumlá. Pokud jsem kdy něčemu z té samomluvy rozuměl, byla to maximálně jednotlivá slova. Vybavuje se mi jich opravdu jen několik: nemožné, nepřípustné, moc malé, totálně z módy, moc velké, má je i ta tlustá machna, poněkud vybledlé… Zavírá se pak s nimi do ložnice, a když následně po několika hodinách tuto místnost opouští, bývá většinou její tvář spíše zachmuřená. Současně ale svit v jejích očích prozrazuje, že již dospěla k nezvratnému rozhodnutí.

Následující vývoj děje už bývá rychlý a vyvrcholí to nákupem plavek nových.  Ovšem, i když používám výraz vyvrcholí, ještě to tím zdaleka nekončí. I s těmi novými se totiž zavírá do ložnice, a přestože nevím, co se tam přesně odehrává, tak nejpozději do třech až pěti následujících dnů volá k nám domů její ošetřující lékařka a velmi důrazně mě žádá o vyřízení vzkazu ženě, aby nezapomněla na svoji vrozenou nižší hladinu vitaminu D a neprodleně si zajistila dovolenou v místě s maximálním počtem slunečných dní v roce. 

Každý, kdo má partnera, jenž není zcela zdráv, ví, o čem mluvím. Hlavně muži budou v tomto případě vědět, co mám na mysli. Tato nemoc, na kterou nezabírají léky, ale pouze a jedině pobyt na žhnoucím slunci, je totiž podle mých zkušeností mezi krásnějším pohlavím neuvěřitelně rozšířená. Vůbec netuším, proč zcela nespravedlivě napadá převážně ženy. Snad to souvisí s tím, že na úsvitu lidských dějin to byly právě ony, které udržovaly oheň v rodinných jeskyních. Koneckonců i v naší rodinné větvi máme několik dam, které schopností absorpce slunečního záření již před dvaceti lety hravě strčily do kapsy i dnešní nejmodernější solární panely.

Nicméně, při svatebním obřadu jsme si s manželkou slíbili, že si budeme pomáhat i v dobách dobrých i v dobách zlých, a tak není úniku. Aspoň myslím, že se to tak všeobecně slibuje. Dokonce, jak jsem byl nedávno informován, se dnes postupně zkouší zavádět i modlitba za věrnost. No, ukáže čas.

Na druhé straně, já si sice pamatuji průběh jiných svateb o něco víc než tu vlastní, ale i tak dám krk za to, že tam řeč o hodinách nehnutého ležení na slunci nebyla.

Jak praví jedno staré a moudré rčení, člověk může udělat chybu, ale neměl by ji opakovat. A tak i já již nebudu přemlouvat rodinu, že je odvezu v létě na dovolenou do Bretaně.

ynezorPumanzeSaNyknalC