Článek
Jak jsem rostla, tak se má ošklivá „skoba“ zvětšovala a já jsem si čím dál tím více přála mít normální nos. Kamkoliv jsem přišla, byla jsem středem pozornosti - ne ovšem kvůli své atraktivitě (kéž by), ale kvůli nosu. Tehdy jsem se tím velmi trápila.
Toužila jsem po plastické operaci, jenže ta se provádí od 18 let. Co naplat, musela jsem si počkat. Našla jsem si přítele a na nějaký čas jsem na svůj problém pozapomněla. Přišla svatba a tehdy jsem se konečně rozhodla, že půjdu na operaci. Musela jsem jít celkem na dvě - nejdříve na narovnání přepážky a pak na samotný kosmetický zákrok.
Janin nos před a po zákrokuFoto: archiv čtenářky Jany
Můj chirurg byl výtečný a pečlivý lékař a před samotnou operací jsme vše probrali, co to vlastně obnáší a jaká jsou rizika. Pan doktor říkal, že mě zbaví skoby a nos dostane podobu, jakou by měl před úrazem. Operace se naštěstí vydařily, ale na ty obrovské monokly a zalepený obličej vzpomínám dodnes.
Do práce jsem se mohla vrátit brzy a byla jsem ráda, že již s novým nosem. Z fotek je patrné, jak se po operaci nos změnil. Nyní jsou tomu už dva roky a musím říct, že to za to stálo. Zvýšilo se mi sebevědomí a jsem teď mnohem spokojenější.
