Nenávídím manžela. Bije mě!

Já byla z města, on z vesnice, seznámili jsme se na zábavě. Zpočátku mně připadal jako obyčejný vesnický kluk, ale byl milý, pozorný a něžný, a to mne  okouzlilo.

Náš vztah se vyvíjel hezky a já se zamilovala, i když jak si to teď promítám zpět, stále jako by mi něco říkalo: máš na lepšího. Ale zaháněla jsem to tím, že přece nemusí být žádný vysoce postavený muž, hlavně když bude hodný a bude mě milovat… Asi po půl roce mě požádal o ruku. Hned na to jsem se k němu přestěhovala, sice jsem měla svůj byt, ale on už nechtěl pořád dojíždět za mnou a mě těšilo, že mne chce mít stále u sebe.

Moje nadšení ale trvalo jen pár měsíců. Když jsem přišla do jejich rodiny, překvapilo mne, jak zvláštním vztahem mezi sebou žijí, každý se staral jen o sebe… No a mluva, ta byla taky docela drsná. Jeho matce se na mne nic nelíbilo, brala jsem jim syna a on skákal prý jen podle mne. Chovala se vůči mne opravdu hnusně, že jsem to dlouho nevydržela a sbalila se. Příteli jsem řekla, že může jít se mnou nebo ať zůstane, ale já, že odcházím…

Odešel se mou, ale byl velmi nepříjemný. Prý jsem ho donutila, ale já mu dala jen vybrat, bylo to na něm. Pak jsme žili spokojeně v pronajatém bytě. Jeho rodiče se o nás nezajímali, až asi po dvou letech chtěli, abychom se vrátili, protože zdravotní stav přítelova otce byl vážný a na hospodářství už sám nestačil. Po prožitých nepříjemnostech jsem to odmítala. Jenže přítel měl strach o otce, že prý pokud se mu něco stane, bude si to do smrti vyčítat.

Následovala svatba a stěhování, vše se uklidnilo a já se cítila šťastná. Můj manžel byl vůči mne pozorný, milý a zanedlouho jsem otěhotněla. Narodila se nám krásná dcerka, ale s jejím příchodem na svět začaly zase neshody s manželovými rodiči. Pletli se nám do života i do výchovy a to se mi opravdu nelíbilo. Jasně jsem jim to dala najevo, ale zase jsem byla ta špatná, nezůstala na mne nit suchá.

Když byly dcerce 3 roky, odstěhovali jsme se do obecního bytu, o který jsem zažádala a k mému překvapení dostala. Zase jsme byli sami a spokojení, manžel chodil do práce, já byla na mateřské.

Pak se ale stalo něco, s čím jsme nepočítali. Manžel vážně onemocněl. Byl rok na neschopence a půl roku po nemocnicích a do toho já zjistila, že jsem podruhé v jiném stavu… Bylo to pro mne opravdu těžké období, jezdila jsem za ním stovky kilometrů do nemocnice, lékaři hrozili, že muž bude na vozíku, měla jsem strach o něj, o sebe i o nenarozené dítě. Navíc jsme byli bez peněz... Nakonec se manželův zdravotní stav zlepšil, byl propuštěn domů, dostal invalidní důchod a naše situace se vylepšila. Narodila se nám druhá zdravá dcerka a další tři roky jsme žili klidně a spokojeně.

Po sedmi letech doma s dětmi jsem chtěla jít už do práce. Naskytla se mi příležitost podnikat ve finančnictví. Tuto šanci jsem využila a do toho jsem měla ještě brigádu v obchodě. Začala jsem vydělávat slušné peníze a žili jsme si moc dobře. Pracovala jsem naplno a v době, kdy jsem byla v práci, se staral o děti a domácnost manžel. Svěřila jsem mu do péče i své účetnictví. Měl přístup k mému podnikatelskému účtu, řešil platební příkazy...Peníze jsme měli vždy společné, takže jsem neměla důvod mu nevěřit. Bohužel zanedlouho jsem zjistila, jak toho zneužil, převáděl peníze z mého účtu na svůj, prý aby měl dostatek prostředků k výběru, kdyby bylo potřeba a já nebyla doma.

Zjistila jsem to tak, že jsem šla vybrat určitý obnos, ale peníze na účtu nebyly. Nešlo o to, že je převedl, ale o to, že se se mnou na tom nedomluvil a učinil tak bez mého vědomí. A ještě byl naštvaný, že jsem ho nepochopila.

Od té doby se začal ke mně chovat divně, byl protivný… Nikam se mnou nechtěl chodit, neměl o nic zájem, vadila mu moje přítomnost. Začal nakupovat elektroniku, počítač a veškeré příslušenství pro svůj volný čas, kterého měl teď spousty, protože děti začaly chodit do školy…

Divila jsem se, kde na to všechno vzal peníze a on jen argumentoval tím, že se nemusím starat, že to má na splátky, které si sám bude splácet. Ve finále jsem zjistila, kolik má vybraných úvěrových karet a kolik zboží má na dluh.  Vůbec si neuvědomoval, že víc jak polovina jeho invalidního důchodu jde na splácení jeho elektroniky, viděl jen, že na to má… A že vše ostatní je na mne, už neřešil…

Vydělávala jsem dost, takže jsem to zvládala, ale bála jsem se toho, že pokud se mi nebude někdy v podnikání dařit, bude problém. A to se taky stalo… Sice ne hned, ale vloni nastala krize a i já jsem ji hodně pocítila, můj výdělek klesl na polovinu a u nás začaly hádky, protože jsme se museli uskromnit. A manžel odmítal jít do práce, aby mi alespoň trošku finančně pomohl. Obhajoval se jen tím, jak je nemocný a nemůže jen tak nějakou práci dělat, přitom se už jeho zdravotní stav zlepšil, i plný invalidní důchod mu stáhli na poloviční.

A místo pomoci vydělávat peníze hledal, kde já plýtvám a kde by se na mně dalo ušetřit. Doma mi začalo peklo, začal mě kontrolovat i jak vařím, kde zbytečně svítím, kolik spotřebuji vody na sprchování, kolik utratím peněz za  kosmetiku, za pracovní výdaje. Dokonce na mne začal být i zlý, až mne uhodil...

Chtěla jsem mu odpustit a začít znovu, ale on ve své agresivitě nepřestal, začal ji přenášet i do našeho intimního života a vymáhal si sexuální praktiky, které dosud po mně nechtěl, a mně se příčily. Jemu to ale nevadilo, vymáhal si je násilím… Řekla jsem mu, že se s ním chci rozvést, a tak začal vydírat i skrze děti, říkal jim, že už maminka nemá tatínka ráda a že ho vyhazuje z domu, dokonce i vyhrožoval sebevraždou…

Uhodil mě znovu a několikrát a ve svém násilí v posteli pokračoval i přesto, že jsem mu řekla, že to ohlásím na policii. V tom mi ale bránil, jak mohl… Navštívili jsme i manželskou poradnu, ale ani to nepomohlo, manžel tvrdí, že jsou všichni zaměřeni proti němu a pořád se jen lituje... Rozvést se rozhodně nechce a je zásadně proti tomu.

Celé dny od rána do večera vysedává u počítače a o nic jiného nemá zájem. Jen když nejsem doma, je s dětmi. Vím, že bych od něho měla odejít, nebo ho vyhodit z bytu, ale nemám kam jít, moji rodiče mají malý byt, kde bydlí, ještě můj bratr, a pak sama jsem na tom v současné době finančně hodně nejistě a náklady na byt, děti a domácnost... bych sama do budoucna neutáhla a i svou práci bez pomoci ohledně hlídání dětí bych také dělat nemohla.

Takže opravdu nevím jak dál. Tolik jsem se snažila všechno zvládnout a být šťastná, copak to byla chyba? Nemohu uvěřit, co se z tak hezkého vztahu stalo a co se stalo s člověkem, kterého jsem tolik milovala? To se tolik změnil, nebo já byla tak slepá?