Článek
Byla to láska na první pohled. Bylo mi 19 a zrovna jsem nastupovala do zaměstnání. Poprvé jsem ho potkala u vchodu do firmy. Byl o pár let starší než já, ale ne o moc. Vysoký, vždy pečlivě upravený, usměvavý a zdvořilý. „Tak takových už na světě moc není," povzdechla jsem si, zbožně se na něj podívala a šla dál.
Jednou jsem se však překonala a oslovila ho. Pozvala jsem ho na odpolední kafe. Souhlasil. A pak už to jelo. Procházky, kino, výstavy, divadla, večery s přáteli, tanec až do úplného rána. Měli jsme toho tolik společného a vždycky jsme si měli co říct. Bylo to až neuvěřitelné. Vždycky jsem věděla, že máme spíš kamarádský vztah a že mezi námi nikdy žádná velká vášeň vlastně nebyla. Teda spíš z jeho strany, já ho bezmezně milovala.
Za lásku bych udělala všechno. Po třech letech jsme se vzali. Začal zůstávat déle v práci, a i když jsem otěhotněla, v posteli nám to taky neklapalo. Stále jsem ho ale milovala a neustále jsem si opakovala, co jsem slýchala od jiných žen: „To je úplně normální."
Porodila jsem nám krásného syna Honzíka. Byla jsem ta nejšťastnější žena na světě. Ale on? Byl stále nervóznější, už se neusmíval tolik jako dřív a začínal být dost arogantní. A tak jsem se jednou zeptala: „Co se děje?" Asi jsem to neměla dělat, protože tím se všechno spustilo.
Cítím se stále podvedená a oklamanáFoto: samphoto.cz/jiunlimited
„Víš, našel jsem si přítele, ale nechci přijít o tebe a o Honzíka!" „Cože?" vysoukala jsem ze sebe naprosto nechápavě. Pak jsem asi pět minut mlčela. „Jak dlouho to o sobě víš?" „Už dlouho, už když jsme se poznali, jsem tušil, že něco není v pořádku..." Která z vás to nezažila, tak si asi takový šok nedokáže představit. Před očima se mi udělalo temno, zalehly mi uši a já jsem na něj začala metat jednu nadávku za druhou a do toho hystericky plakala. Celou tu dobu našeho vztahu jsem byla za hloupou husu!
Dlouho jsem přemýšlela, jak dál. Zůstávat s někým, koho nepřitahuju, kdo mě nemiluje a kdo mi snad chtěl jen udělat dítě, aby měl potomka? To nikdy. Rozvedli jsme se. Milovala jsem ho, ale zároveň nenáviděla. Ta nenávist však převládla.
Teď už je Honzíkovi šest let. Našla jsem si nového přítele. Snad heterosexuála, ale člověk nikdy neví, že... Táta si syna bere vždy na jeden víkend v měsíci, tak zněla soudní dohoda. Já se s ním však vždycky minu ve dveřích, prohodíme pár formálních slov a zmizí. Nechci nic vědět o tom, jak žije. Už nemáme skoro nic společného, jen toho syna. Lhal mi, podváděl mě. Přetvařoval se, dobře věděl, že je gay. To mu nikdy neodpustím.
Máte podobnou zkušenost? Nebo byste v roli Jany jednaly úplně jinak? Co si myslíte o tom, když muž podvede ženu s mužem? Dá se to pokládat za nevěru, nebo je to naprosto v pořádku? Napište nám svůj názor na info@prozeny.cz pod heslem Téma týdne. Ty nejzajímavější příspěvky zveřejníme a v pondělí vybereme 3 z vás, které od nás dostanou odměnu 500 Kč!
