Článek
Bylo mi sedmnáct, když jsem se seznámila s mým (teď už bývalým) přítelem. Milovala jsem ho, věřila jsem mu. Dokonce jsem si bláhově myslela, že to bude láska na celý život!
První rok s ním byl moc pěkný, byla jsem na intru ve městě, kde pracoval a bydlel kousek odtamtud. Vídali jsme se poměrně často. Byl to harmonický vztah. Náznaky žárlivosti ale přišly poměrně brzy. Jedna z prvních příhod, na které si vzpomínám, byla, když mi volal kamarád. Po skončení hovoru přítel spustil: „Kdo to byl? Odkud ho znáš? Proč ti volá?!" Od té chvíle se jeho útoky stupňovaly. Nemohla jsem mít v mobilu ani číslo na spolužáky, protože jsem s nimi hned automaticky spala, a když jsme je potkali na ulici a já je pozdravila, začal být sprostý a dokonce mi nadával do děvek! Tou dobou mě už začaly varovat kamarádky a sestra, že něco není v pořádku, ale stále jsem ho omlouvala a odmítla jsem se s ním rozejít.
Jak šel čas, bylo to horší a horší. „S kamarádkou na koupaliště? V žádném případě, budeš se tam vystavovat v plavkách a chlapi na tebe budou zírat? Zapomeň! (...) Jak s kamarádkou na diskotéku? S tou courou?!" Ani naši společnou dovolenou jsem si nemohla pořádně užít. Vyčetl mi, že se až moc koukám po řidiči autobusu... A když jsem se rozbrečela, rozkřičel se na mě, že dělám scény.
Nemohla jsem se ani zmínit, že jsem někde viděla něco pěkného na sebe, hned to bylo „kurevské" a byl na mě naštvaný celý den a dával mi to pěkně najevo.
Naštval se na mě i kvůli novému oblečeníFoto: samphoto.cz/jiunlimited
A pak přišel zlom. Před maturitou jsem mu přišla na nevěru. Úplně mě to položilo, probrečela jsem dni a noci, moc to bolelo, nemohla jsem to pochopit. On byl na mě tak žárlivý a já byla 100% věrná. A přitom si užíval s nějakou jinou! Když jsem mu řekla, že to vím, tak hádejte, čí to byla vina? No moje! Měla jsem totiž zdravotní problémy a nemohla jsem mu ukojit jeho momentální potřeby!
Jeho žárlivost nebrala konce. Chtěl mi začít kontrolovat e-mailovou schránku! To jsem ale řekla dost. „Jestli mi to neukážeš, tak od tebe odejdu!" vyhrožoval. Neukázala jsem. Odešel. A jsem moc ráda.
Po rozchodu jsem si uvědomila, že jsem ho už stejně nemilovala a byla s ním jen ze zvyku a strachu, že si nikoho jiného nenajdu. Teď jsem na vysoké škole a mám spoustu nových kamarádů a známých. Chtěla bych všem ženám předeslat, že si rozhodně nikdo z nás žádný teror nezasloužíme! Přeju všem, aby nalezly sílu opustit takovéhle muže, kteří nám dělají ze života jen peklo! Každá máme na víc, jde jen o to si to uvědomit a začít na tom pracovat.
