Článek
Můj lyžák stál opravdu za to! I přes výchovné rady rodičů a doporučení, že se mám chovat slušně, to jen nějak nevyšlo…
Se třídou jsme se už dlouho nemohli dočkat, až budeme brázdit svahy v Peci pod Sněžkou a v rámci udržení dobré nálady popíjet zakázaný alkohol, který se nám podařilo propašovat na pokoje. Byla to neskutečná sranda už od prvního dne. Hráli jsme klasické, lehce erotické hry, vyvolávali duchy (brrrr) a zkoušeli, co zúčastnění učitelé vydrží. A pak přišla sobota. Došel alkohol i nápady, co podniknout s načatým večerem, když nemůžete vystrčit paty z budovy.
Tonda Slavík, tichý hodný hoch - průměrně studující i líbající - se tenkrát hloubavě zamyslel nad důsledky opuštění chaty, která připomínala nedobytný hrad v Karpatech, a rozhodně zavelel: „Deme pařit, né?“ Šli jsme. Já, on, prsatá Katka, ukřičená Magda a osm dalších spolužáků, ale jen já přinesla oběť – roztržené kalhoty, které nevydržely průlez oknem.
Jako správná banda adolescentních spratků jsme už dlouho věděli, kam máme najisto zajít, když potřebujeme hudbu, konverzaci a něco k pití. Jméno baru si už vybavit nemůžu, prostě je to už dávno. Ale barman. Jó, barman. Ty jeho oči byly snad světovým unikátem a osmým divem světa! Pro mladou holku ten nejhezčí zážitek, co si mohla z lyžáku odnést. No jo, jenže vnadná Kateřina i najednou docela milá Magda měly stejný pocit, takže s hochem začaly bezostyšně flirtovat. A to bylo něco na mě! Já v tu dobu dlouhovlasá modrooká blondýnka… Mužská ješitnost by se se mnou mohla rovnat! No snad jim nechce dát přednost přede mnou?
Rozjela jsem to na kulečníkovém stoleFoto: shutterstock.com
Nechala jsem si objednat něco na kuráž a vyrazila do útoku. Barman, jistě zvyklý na podobné trapné scény, sice udržoval kontakt očima, ale nepouštěl se do žádných akcí. Kateřina i Magda se předháněly, která ho dřív zaujme, a bavily se, jak mě přehlíží. Tak jsem si sundala svetr, abych vyrovnala hodnocení. Pořád to nějak nezabíralo! Otupená alkoholem jsem vlezla někomu do hry na kulečníkový stůl (a to doslova) a začala tančit a odhazovat oblečení! Taková ostuda! Za skandování cizích přihlížejících a známých spolužáků Tondovi Slavíkovi přistála na hlavě moje podprsenka. (Prý se mu to líbilo.)
Naštěstí holky nemohly přenést přes srdce, že odhalený hrudník zastavil veškerý život v baru, čímž se nejspíš v tu chvíli staly nezajímavé, a začaly mě ze stolu sundávat, oblékat a táhnout zpátky na chatu. Z alkoholu jsem se vyspala, z potupy nikoliv. Dlouho po škole kolovaly historky o tom, „jaké je mám“, což byl trest tak veliký, že by se vyrovnal i učitelským důtkám, kdyby nás někdo venku přistihl, což se nestalo. (Věk našeho tělocvikáře se postaral o jeho klidný spánek a magistru Benešovou asi přelstila nedoslýchavost na levé ucho.)
Závěr? Od té doby abstinuji a už se nikde nesvlékám!
Vzpomenete si na nějaký kousek z lyžařského výcviku? Pojďte nám povyprávět své humorné zážitky z hor na info@prozeny.cz a vyhrát 500 korun.
