Hlavní obsah

Téma týdne: Můj muž? Rozmazlené nemehlo!

Foto: shutterstock.com

Mí partneři se ke mně nehodí

Říká se, že nejlepší chlap v životě ženy je její táta. Podobně to měla i Jana, která se nám rozhodla vyprávět svůj příběh a je krůček od výhry 500 korun. Pokud si chcete také přivydělat nějakou tu kačku před Vánoci a máte šéfa, který si na vás vylévá zlost, napište nám na info@prozeny.cz na nové téma: Šéf mě v práci šikanuje. Tady v redakci jsme jedno velké ucho!

Článek

Jako dívka základní školou povinná jsem spoustu let míjela jednoho hezounka. Vždycky měl nasazený úsměv na tváři, i když šel sám se svou pánskou aktovkou středoškoláka. Byl asi o 7 let starší, mně bylo asi 17, jela jsem autobusem z nějakého srazu s kamarádkama, kde jsme popíjely pivko. V tom autobuse mě požádal o telefonní číslo. Nemohla jsem uvěřit, že se mi splnil můj sen. Tahle láska trvala si 3 měsíce a byl to pouze vztah o tom, kam si zajdeme na pivko.

Pak jsem od svých 18 do 20 let věřila v lásku přes dopisní papíry. Nevyšlo to, byla jsem chápána jako anděl Červeného kříže. Ponaučení? Láska na dálku nemá šanci.

Teprve potom přišla má první opravdová láska. Ouha... Setkání skrze inzerát mě postavilo opět do situace risknout vztah na dálku. Věřila jsem tomu, byla to láska jako trám. Už tady jsem se zcela vymkla svému ideálu, který by se podobal mému otci, jak jsem si to vždycky představovala.

Nebyl manuálně zručný, byl to spíše rozmazlený jedináček, který se neuměl o věci dělit. Ale milovala jsem ho proto, protože uměl dát najevo lásku, city, uměl pohladit. A pak to jednoho dne všechno skončilo.

Krátce po tomto vztahu přišla má dosavadní snad životní láska. A jak se liší od toho mého mužského vzoru? Hodně! Strašně moc! Jedno je jisté, láska si opravdu nevybírá. Mám chaloupku, a proto je můj osud zpečetěn. Musím být připravena i na manuální práce, dokázat udržovat to, co můj otec vybudoval. Jsem ženou do domácnosti, tak i jako parťák pro chlapa, který umí vzít za práci.

Foto: shutterstock.com

Miluji ho, i když mi nepomáhá

Dovedu lézt po lešení, míchat maltu, bílit byt klidně sama... Prostě umím chlapovi pomoct. Vždy jsem si myslela, že si najdu muže, který bude stejně tak pilný, šikovný. Omyl! Mé srdce zahořelo pro kluka, který je z paneláku, rodiče mu vše přinesou pod nos. Šla jsem z deště pod okap a opět jsem jednou z těch, která potvrzuje rčení, že si stejně vždycky najdeme partnera podobného tomu předešlému. Ale chodíme spolu už čtyři roky a překonáváme všechny překážky. Není to ideální a jsou tam hádky...

Mrzí mě, že s manuální prací, vylepšováním a opravami, musím opět spoléhat na tátu. Ke všemu ti dva spolu nemají ani touhu komunikovat, takže mé nátlaky, aby se přítel zajímal, jak se co dělá a naučil se věcem, které mu jeho rodiče nepředali, jsou marné. Nebydlíme spolu a to je asi ten problém, proč náš vztah trvá tak dlouho a pořád se neví, co bude dál. A příčina? Můj přítel si nechává zadní vrátka a teď mu ještě pomáhá situace, že se může stát, že přijde o práci, tak se nikam do pronájmu se mnou nehrne.

A já? Naivně čekám, vztekám se a miluju zároveň...

Od pondělí startuje nové Téma týdne: Šéf mě šikanuje v práci. Stalo se vám to někdy? Jak jste se zachovaly? Jak si na vás nadřízený vylévá své nervy a hojí své pohroužené ego? Přijďte se nám vypovídat na info@prozeny.cz , a když budete mít štěstí, dostanete od nás 500 korun pro lepší náladu.

ynezorPumanzeSaNyknalC