Článek
Můj příběh je zkušenost z prostředí Svědků Jehovových. Dobrovolně jsem vstoupila do jejich sboru a zanedlouho i můj syn, tehdy mu bylo 23 let. Učení, kterým jsme procházeli, mělo podle mne v sobě mnoho pravdy a oba jsme se po nějaké době nechali pokřtít.
Pak jsem vážně onemocněla a už jsem na schůzky a služby, které se konají pravidelně, chodila jen občas. V té době se syn oženil s jednou sestrou, která v této komunitě má veškeré své příbuzenstvo. Oni říkají, že ostatní lidé jsou ze světa, proto s nimi ani neudržují hlubší vztahy. Ovšem i zde se najdou výjimky, ale ty jsou za to na shromážděních přede všemi kárány.
Když mi jejich chování začalo vadit, napsala jsem do Betelu, což je nejvyšší instituce v Praze, že vystupuji, děkuji za jejich učení, ale že se mi nelíbí, jak se povyšují nad ostatní. A oni zahrozili, sestro, víra bez skutků je mrtvá, proč nechodíš na shromáždění atd.
Syn už měl tehdy dvě dcerky a oni celé rodině líčili, jaký jsem odpadlík a že jsem se provinila krví. Ve sboru věří, že lidem je potřeba sdělit, že přijde Armagedon. Proto chodí do služby dům od domu (je to složitější a nechci to rozvádět).
Důležité je, že rodina ani ostatní lidé mě nesmějí na ulici ani pozdravit, natož se se mnou stýkat. Měli by ve sboru velké nepříjemnosti. Dnes už to je devět let, co jsem odešla, vnučkám je 13 a 10 let. Vídám je velmi zřídka, mohou mě navštívit jen tajně. Syn mi stále opakuje, že když se vrátím, bude vše v pořádku, že mě sbor přijme.
Nechci se nechat zlomit, protože je to citové vydírání, a navíc si myslím, že vnučky, kdyby se v budoucnu něco přihodilo, budou moci alespoň u mě najít útočiště.
Doufám, že Bůh mě vidí a ví, že jsem nepřestala věřit.
Jsou všechny sekty nebezpečné? Zasáhly vám někdy do života? Dá se ze sekty vůbec normálně vystoupit? Své názory a zkušenosti nám pište na info@prozeny a vyhrajte 500 korun.
