Článek
Nedá mi to a musím reagovat na vaše téma. Mám dcerku ve věku již osmi let a mobilní telefon dostala do rukou právě proto, že začala chodit do školy a já jako pracující žena s dosti náročnou pracovní dobou a nejistým příjezdem domů jsem jí ho pořídila. Dcerka nejdříve správně pochopila, že mobil má pouze na příchozí hovory, a tak nevolala. Později jí zřejmě spolužáci vysvětlili, že může i volat, a tak se kredit ztrácel rychlostí blesku.
Měla jsem strach, když půjde z družiny sama, nebo já se někde po cestě zdržím, tak abych ji měla na nejbližší možné stanici. Bydlím s ní sama a nikoho zodpovědného ve svém městě také nemám, kdo by ji mohl případně kontrolovat či vyzvednout ve škole.
Také jsem chodila cvičit a dcera zůstávala tu hodinku sama doma s tím, že vždy měla puštěnou televizi a byla v klidu, ale mobil měla při ruce - kdyby se opravdu něco nutného dělo. Jednou volala, protože si šla pro sušenku a uhodila se o roh linky do hrudníku, kdybych nebyla na telefonu, tak bych se třeba nedostala ani domů včas.
Na třídních schůzkách nás paní učitelka varovala, že pokud nepromluvíme dětem do duše, že jim mobily zakáže úplně. Tak moje dcerka měla přísně nařízeno ho zapínat až v odpolední družině. A to se také dodrželo.
Za sebe říkám - mobil - ano - za určitých daných pravidel a pokud je dítě dodržuje, není co řešit. Mobil - ne - protože děti toho pak zneužívají a doplácejí na to rodiče. Buď ho ztratí, a pak se kupuje nový a nebo provolají a pro SMSkují hodně peněz.
A jaké zkušenosti máte s mobilním telefonem vy? Myslíte si, že do rukou prvňáčkům patří nebo ne? Pište nám příběhy, kdy mobilní telefon pomohl dobré věci, nebo také, když jste proti, na info@prozeny.cz a vyhrajte 500 korun.
