Téma týdne: Ve třiceti jsem začala...

Ptala jsem se svých kamarádek, podotýkám všech věkových kategorií, a jejich názory se shodly, že pro ženu je rozhodující třicítka a padesátka. Myslím si ale, že pokud se ve vašem životě stane něco závratného a přelomového, je úplně jedno, kolik vám zrovna je.

Souhlasím ovšem s tím, že po třicítce jsem skutečně začala brát život takový, jaký je. Přestala jsem urputně bojovat s dietami proto, abych měla super figuru, a místo toho mě víc začal zajímat můj zdravotní stav. No jo, stárnu! V sexu jsem pochopila, že žena po třicítce je mnohem víc při chuti než dosud. Čert vem nějaké faldy, hlavně když je akce! Dokážeme se také smířit i s lehce opotřebovaným zbožím, prořídlou kšticí nebo nadmutým pivním bříškem, jen když to umí dobře rozbalit. Za každou cenu se také nehoním po senzacích, a i když ctím pravidlo: Prožij každý den tak, jako by byl poslední, když se dostaví jistá únava, tak zítra je taky den, ne? Se sebevědomím je to ale jiné. Tady platí, díky za každý dobrý kompliment! Zatímco jsem dříve nad pískajícím Ukrajincem, co mi polohlasně vyjevoval obdiv na ulici, ohrnovala nos, dnes už se i pousměju a uvnitř cítím, jak mi to dělá dobře. Ach jo!

Díky práci, což je samozřejmě výmluva, jsem se dostala k internetu. Přestože jsem většinou byla ve všem napřed, chatování jsem propadla až ve třiceti. Nevinné povídání a pracovní seznamování se s různými lidmi skončilo tím, že alespoň jednou denně se podívám do profilu, zda mi někdo neskládá nějaký ten vytoužený kompliment. Smějete se? Ano, vím, chatování je pro študáky, což potvrzují občasné nabídky dvacetiletých mladíků, kteří mi píší, že by chtěli zažít horké chvilky se zralou ženou. Slyšíte dobře – zralá žena! Ale já jsem přece ještě mladá, dvaatřicetiletá žena v plném rozkvětu!  Asi bych se měla přece jen zamyslet, i když přiznávám, že lichotky mi skutečně zvyšují (ženám tolik potřebné) sebevědomí.

Krátce po svých třicátých narozeninách jsem si také začala uvědomovat, jak stárnu a že ze studijních let už si pamatuji pramálo, a to denně pracuju s informacemi. Došlo mi, že když se nebudu dál vzdělávat, totálně zakrním! Tak to teda ne! A tak jsem se rozhodla bojovat za svůj mozek! Nějak se mi to ovšem vymklo z rukou, protože jsem se „zažrala“ do učení, potažmo do své novinářské práce, natolik, že se ze mě stala workoholička. Manžel nic nenamítal, protože to přineslo výhody v podobě vyšších příjmů, a navíc sám tráví hodiny volna zavřený v pracovně u překladů. Kdo to „odnáší“, je náš pětiletý syn, kterému se zvládám věnovat tak dvě hodiny denně, při kterých vařím, peru, koukám na večerníček a potom ho ukládám do postele. Na tomhle musím ještě zapracovat!

Tímto veřejně přiznávám, že jsem po třicítce kromě úplné změny pohledu na svět nic závratného nezačala. Přesto jsou kolem mě stovky z vás, které jste se rozhodly zcela změnit svůj dosavadní život. Začaly jste studovat, plnit si své sny, měnit životní styl nebo budovat něco velkého a podařilo se vám to. Přijďte se nám pochlubit a inspirovat nás ostatní k velkým věcem. Váš prostor je na info@prozeny.cz stejně jako honorář 500 korun pro tři z vás.