Váš příběh: Přítel si vzal jinou!

„Zažila jsem hodně nehezký rozchod, bylo to s o sedm let starším klukem. Vlastně to byla moje první větší láska. Po roce vztahu jsem se ale dozvěděla, že můj miláček je čerstvě ženatý. Nebýt mojí kamarádky, nevěděla bych to asi ještě dlouho,“ líčí Katka svůj příběh.

Většině žen by se v tu chvíli zhroutil svět a muži by se snad v duchu pořádně zastyděli. Reakce Katčina přítele ale byla úplně opačná. „Když jsem se ho na to zeptala, s úsměvem na tváři mi ukázal prstýnek a oznámil mi, že je to pravda, že měl před týdnem svatbu. Vzal si holku, s níž chodil šest let. V tu chvíli se mi zatmělo před očima a najednou jsem necítila nic. Ani lásku, ani zlost, ani nenávist. Jen prázdno. Tenkrát jsem mu ani nevynadala, ani mu nevrazila facku. Měla jsem totiž pocit, že by mu to udělalo radost,“ vzpomíná Kateřina.

„Rozešli jsme se v dobrém, ale doma mi to přece jen nedalo. Musela jsem to s ním probrat ještě jednou. Snažil se mi vysvětlovat, jak mu na mně záleží a že náš vztah nebyl jen obyčejný úlet. Zkrátka lži. To chlapi umí velmi dobře. Uvědomila jsem si, že kdyby mu na mně alespoň trochu záleželo, dávno předtím by mi řekl pravdu a ušetřil mě toho hnusného pocitu, který ani dnes nedokážu přesně popsat. Můj ,přítelʽ se na veřejnosti vždy prezentoval jako člověk, který nesnáší lež. Jeho heslem byla raději zlá pravda než milosrdná lež. Že je mu upřímnost nadevše, řekl snad tisíckrát. A to je velmi smutné.

Jak můj příběh pokračoval? Párkrát jsme si s bývalým přítelem psali. Teď už vím, že jsem na něj byla příliš hodná. Občas přede mnou dokonce mluvil o své manželce, jako by se nic nestalo. Chtěl být mým nejlepším kamarádem, i když kdysi tvrdil, že to je to nejhorší, co by mohl někdo říct člověku, který ho miluje.“

Na nějaký čas se kontakt mezi Katkou a jejím bývalým klukem úplně přerušil. Až jednoho dne přišel email. „Nepsal v něm nic zvláštního, jenom se ptal, jak se mám. Ke zprávě ale přiložil romantickou písničku, jejíž text měl – jak často říkal – velmi rád. Když jsem si ho přečetla, bylo to zase tady. Několik nocí jsem proplakala do polštáře, do školy jsem chodila opuchlá a unavená. Nedovedla jsem pochopit, proč mi to udělal. Proč mi psal ty sladké nesmysly, básničky… Jak říkal, měl pro mě slabost. Už je to skoro dva měsíce, co nenapsal ani řádku, a já doufám, že už mě nechá být. Kdybychom se totiž viděli, určitě se něco stane. Proto se mu snažím vyhýbat. Muži jsou fakt nepochopitelný živočišný druh…“