Článek
Osmnácté narozeniny jsou zřejmě těmi posledními narozeninami, kdy si my holky na veřejnosti přidáváme věk. Pak už jen ubíráme a ubíráme a občas se ze svého reálného věku zhroutíme.
- Je vám 25 a nemáte stálého partnera? Jste staré na to být samy!
- Je vám 30? V tolika letech už zase samy a stále bezdětné?!
- V pětatřiceti porodíte, ale zase se cítíte staré na to začít snowboardovat!
- Ve čtyřiceti se bojíte rozvodu, že tak „staré baby“už si nikoho nenajdou.
- V padesáti sice máte partnera, ale přijdete o práci a k pracáku se plížíte s pocitem, že vám místo práce nabídnou akorát předčasný důchod.
Samy se trápíme věčnou nespokojeností s věkem.
Dám vám hádanku: Co to je? Je to černé, unavené a plíží se po českých památkách? Zájezd italských studentů. Je to barevné, hlučné a směje se to? Zájezd italských seniorek.
Podle posledních průzkumů jsou senioři nejoptimističtější a nejspokojenější skupina obyvatel. Vším si už prošli. Dostudovali, vybrali si povolání, partnera, karieru udělali či neudělali, nějaké dítě už taky zvládli, splatili hypotéky, nové auto už je staré a doslouží… Mají za sebou mnoho omylů a nyní zoceleni úspěchem i neúspěchem se můžou všemu už jen smát.
Proč se doprčic nedají ty dobré zkušenosti předávat?!
Technický vývoj jde stále kupředu, protože jeden vědec naváže – díky zapsaným a uloženým informacím – na to, k čemu až došel ten vědec před ním. Lidský gen to neumí. Začínáme pořád od nuly.
Kdyby vaše babička mohla v genetické informaci předat všechna zklamání, které jí způsobil dědeček a vaše matka ten gen obohatila o zklamání, které jí způsobil váš otec, tak vy už byste žádná zklamání nezažily. Geneticky byste věděly, do koho jít a komu se obloukem vyhnout. Bohužel příroda oproti technice nic nezapisuje a my si všichni musíme „tu hubu“ rozbít osobně, každá generace pořád znovu a znovu.
Říkáte si, co to plácá, já přece poslouchám rady starších… No nevím, je-li to k něčemu. Tchyně mi kdysi radila, že věrnost svého muže si udržím, když ho nebudu doma vítat v teplákách. A tak, jakmile jsem zaslechla jeho přijíždějící auto, jsem se běžela převlíknout, namalovat řasy a zapnout sporák pod teplou večeří. Stejně jsme se rozvedli. Kvůli sousedce v teplákách. Rada nezafungovala nebo byla v teplákách hezčí a příjemnější než já.
Každý člověk si bohužel musí na ta svá horká kamna sáhnout sám osobně, aby věděl, že to fakt pálí. Ale nesmutněte.
Ke konci života budeme všechny šťastnější, protože jako moudré a životem poučené seniorky už na kamna sahat nebudeme. My už budeme vědět, že pálí. Naše staré spáleniny budou už zahojené a my budeme žít vesele a šťastně, dokud nám bude zdraví sloužit.
Už se stáří nebojme. Vyhažme z domu zrcadla a řiďme se heslem: Není důležité, kolik mi je, ale to, abych byla ve svém věku spokojená.
Hezký den holkám všeho věku.
