Hlavní obsah

Zápisník uštvané matky: Jsem sluha svých dětí

Foto: Petr Makovička

Hračka tady, hračka tam, já je všechny posbírám

Jsem věčný sběrač. Již skoro pět let sbírám několikrát denně dětské hračky. Ani se mi nechce počítat, kolikrát mi prošly rukama. Občas, když se rozhlédnu po pokoji po všech těch blbostech, které děti nashromáždily formou darů a úplatků od svého širokého okolí, jsem si jistá, že by za to byla poměrně slušná rodinná dovolená.

Článek

Zcela pochopitelně vedu svá dítka k tomu, aby si po sobě uklízely. Jdu na to formou: „Pojď, pomůžeš mamince s úklidem.“

Je to poměrně ostřílená taktika, jelikož děti jsou nadšené, když můžou pomáhat, dá se jim jistá důležitost a posléze i vděčnost. Dítko číslo dvě má ovšem také svou vlastní taktiku. Vymlouvá se na bolest zad, rukou, nohou, únavu, hlad, špatnou náladu, nepřízeň počasí. Ba dokonce by rádo darovalo hračky sousedovi.

Dítko číslo jedna si většinou vybírá funkci sabotéra. Možná bych si toho byla ani nevšimla, ovšem když v ruce držíte asi potřetí jedno a totéž auto, je to divné. Úklid se tedy prodlužuje o 50 % jeho běžného času. Přemýšlím nad využitelností zahradního náčiní i v běžném domácím provozu. Například takové hrábě jsou pro úklid hraček ideální volbou.

Číslo dvě dotáhlo vysavač. Jsem nadšená z myšlenky, že se dobrovolně zapojuje.

Číslo dvě mi radí, abych ještě vysála. Mé nadšení zlehka opadá.

Vysávám v pokoji a číslo dvě mě upozorňuje na místa, která jsem vynechala. Je velice pozorné. Obdivuji jeho zrak. Vidím pavouka. Číslo jedna nadšeně přiskakuje prozkoumat návštěvníka. Ježí se mi chlupy. Mám chuť volat hasiče. Vidím osm nohou, masité tělo. Zvedá se mi žaludek. Představuji si, jak ta příšera uniká, schovává se mi pod postelí a v noci po mně pochoduje. Pořád se mi zvedá žaludek. Asi omdlím. Přemýšlím, jestli ho zlikvidovat encyklopedií „Zahrada od A do Z“, nebo autoatlasem Evropy.

Vysílám číslo dvě pro tu největší knihu, kterou unese. Vrací se se sbírkou básní „Sloky – Gustavo Adolfo Becquér“. Knížka velikosti A6 váží asi 200g. Všímám si typicky chlapského smýšlení o velikosti. Je mi líto encyklopedie i atlasu. Při jejich velikosti a váze bych mohla minout, a navíc knihy poškodit. Beru si kuchařku pro pokročilé. Trefila jsem se. Budeme muset vymalovat.

Číslo jedna zkoumá mastný flek na zdi. Číslo dvě se mě ptá, proč jsem ho zabila. Vysvětluji číslu dvě, že by se tu s námi pavouček stejně trápil, protože by nenašel cestu do volné přírody. Nevěří mi to. Přiznávám tedy, že jsem srab a z obavy o svůj život jsem se ho musela zbavit. Také mi to nevěří. Číslo dvě má teorii. Měla jsem se nechat kousnout. Byla bych prý super Spiderman.

Seznam zakázaných pohádek se rozšiřuje o Spidermana, pro jistotu i o Batmana.

ynezorPumanzeSaNyknalC