Hlavní obsah

Zhrzený milenec neunesl rozchod

Foto: Thinkstock

Z milence se stal pronásledovatel

Naše čtenářka potkala muže, se kterým byla ochotna žít navzdory tomu, že by se musela nechat rozvést. Když procitla ze zamilovanosti a vztah ukončila, začalo peklo. Zhrzený milenec nedokázal v klidu odejít. Nové Téma týdne je: Kolegyně mě chce zničit. Pište na info@prozeny.cz.

Článek

S kritickým sedmým rokem mého manželství přišlo období, na které bych nejraději zapomněla. U mého muže mi nesmírně chyběly takové maličkosti, které byly na začátku vztahu samozřejmostí. Chybělo mi pohlazení, sem tam kytka, hezké slůvko, trocha romantiky nebo datum výročí pečlivě uložené v jeho mysli.

Přes internet jsem se seznámila s mužem, který byl romantický a přesně věděl, co v dané chvíli říct, čím potěšit, povzbudit. A když jsme se sešli, jiskra přeskočila a já měla poprvé v životě milence.

Přiznám se, že jsem se na to nedívala jako na bokovku, spíš jsem uvažovala, co se svým životem dál, a odhodlávala se k rozvodu. Libor na mě zpočátku netlačil, bral všechno, jak to bylo. Jenže po nějaké době na mě začal vyvíjet mírný tlak, který asi po dvou měsících přešel v neustálou debatu na téma „rozvod“, psychické vydírání, a já, která jsem až do té doby stále váhala, jsem konečně procitla a uvědomila si, jak jsem byla hloupá, že jsem chtěla vyměnit jistotu a hodného muže za někoho, koho vlastně vůbec neznám.

S Liborem jsem se definitivně rozešla. Zdálo se, že to vzal s klidem, a když jsme se loučili, tak mi říkal „napíšeme si“. Brala jsem to jako frázi, jen aby něco řekl, a vůbec jsem netušila, že on to myslel úplně jinak.

Psal mi totiž neustále. Podezřívala jsem jej, že nedělá nic jiného, než že mi vypisuje textovky, v nichž se během několika minut vystřídala slova lásky se slovy nenávisti, která přecházela ve výhrůžky. Pak začal telefonovat, a to dokonce i domů na pevnou.

Foto: Thinkstock

Pozoroval mě doma dalekohledem

Nejdřív jsem trpělivě vysvětlovala, pak jsem dostala strach a snažila se ho ignorovat. Jednou, když jsem šla na nákup, uviděla jsem jeho auto zaparkované kousek od vchodu a jeho, jak mě pozoruje. Totéž se stalo několikrát do týdne, vždycky jen seděl a zíral.

Jednou večer zazvonil u nás doma, manžel byl zrovna v práci a já raději rychle zhasla a roztřesená seděla celý večer potmě. Ve schránce se začaly objevovat anonymy, ze kterých jsem měla strach ještě větší. Jednou, když měl manžel odpolední, všimla jsem si v protějším hájku nějaké postavy. Jindy bych ji ani nezaregistrovala, ale jelikož jsem kvůli Liborovi byla stále ve střehu, zpozorněla jsem. Byl to Libor a díval se mi do okna dalekohledem.

Manžel mě pak našel, jak se krčím v křesle, roztřesená, potmě. Když mě pohladil po rameni a zeptal se, co se děje, všechno jsem mu řekla. Přijal to kupodivu klidně a nikdy mi nic nevyčítal. Libora si odchytil na ulici, co mu tenkrát řekl, netuším, ale jisté bylo, že od té doby jsem měla pokoj. Beru to jako trest za to, že jsem na chvíli zapochybovala o svém manželovi. A také jako jedno velké ponaučení, že člověk by neměl věřit jen tak někomu jen proto, že umí navenek příjemně vystupovat.

Máte v práci kolegyni, která proti vám kuje pikle? Intrikaří a za pěknou tváří se skrývá zákeřná žena, která touží dostat vás na kolena? Jste obětí mobbingu? Pojďte nám napsat na info@prozeny.cz a vyhrát 500 korun.

ynezorPumanzeSaNyknalC