Hlavní obsah

Žil jsem s Asiatkou: Jaké jsou?

Foto: samphoto.cz/jiunlimited

Svoji ženu jsem potkal v Pardubicích

1. díl - Sex je jen 25 %, to není jen o sex. My dobré v tom, udělat z muže hrdina. Být hloupá, když chce být chytrý. Chce být lev, být mu jehně. Muž chce sex pořád. Neví proč, ale chce. Žena ne pořád. Ale musí naučit to muži udělat, i když to sama nechce...

Článek

Nejen gejši a prostitutky

Půlmilionová armáda bangkokských prostitutek se den co den pouští do „práce" poučeno podobnými radami. Jsou proškoleny v tom, jak dýchat, vzdychat, mluvit i mlčet, jak se muže dotýkat, jak předstírat orgasmus. To je jeden model asijské ženy vypěstovaný romantickými a dobrodružnými filmy i masovou sexuální turistikou. Druhý model je o poznání jemnější - ten z reklam na kosmetiku, ve kterých tiše našlapují půvabné japonské gejši. A evropští muži si jezdí nejen užívat s prostitutkami, ale i seriózně vybírat do thajských a dalších seznamek zase jiné, krásné a vzdělané Asiatky a platí za to nehorázné peníze.

Maloměsto žaslo

Nikdy jsem nebyl nikterak speciálně „ujetej" na Asiatky. Líbily se mi spíše poloprůsvitné blondýnky skandinávského střihu s jemnými vlásky. Jak se ale říká, odříkaného chleba největší krajíc. Potkal jsem ji v Pardubicích, nikoli v Bangkoku, nebyla to ani Thajka, ani Japonka, nýbrž rodilá Saigoňanka a neměla jemné vlásky, ale hustou hřívu vlasů černých jako uhel a silných jak dráty do betonu. Podotýkám, že mít doma Asiatku znamenalo pro české maloměsto něco podobně exotického a nepochopitelného, jako mít doma krokodýla či geparda. Jenže ta Asiatka ještě jako na potvoru měla dvouletou holčičku! Když jsem si tenkrát s holkami vyšel na první nákup do obchoďáku, nesklidil bych více udivených pohledů, ani kdybych vodil na provázku párek šimpanzů. A holky tedy nebyly žádné opice, byly fakt pěkné, malá i velká. Vlastně jsou pěkné pořád.

Foto: samphoto.cz/jiunlimited

Mít doma Asiatky bylo nepochopitelné

Čína, guláš i svíčková

Kamarádi povytahovali obočí, pomrkávali a ptali se: „To musí teda bejt, co?" „Jo, normálka, hoši," říkal jsem popravdě, „neděláme to na stromě, dokonce nemáme v ložnici ani žádnou liánu." Ženy si šeptaly, jak je možné, že se to exotické stvoření umí dokonce dobře obléct a namalovat, když ještě nedávno žilo někde v buši civilizačně dotčené jen americkým napalmem.

Realita byla ale trochu jiná. Tatínek novinář dodnes hovořící se svými přáteli francouzsky, maminka bankovní úřednice, jedna sestra na ministerstvu, druhá vysokoškolská učitelka jezdící na stáže po Evropě, bratr profesionální klavírista a skladatel. Všichni měli, každý ve své pracovně ve velkém klimatizovaném saigonském domě, svůj počítač ještě dřív, než jsem se já vydal koupit v své prvé „písíčko" do Německa. Nemusel jsem svoji ženu učit čistit si zuby, nepletla si prací prášek s dětským zásypem. Naučila se vařit guláš a svíčkovou, když úžasnou směs čínsko-francouzské vietnamské kuchyně již dobře zvládala z domova. Neměla žádné úlevy, ale ani já ne. Žádná gejša, která vám zuje boty, když pán tvorstva přijde domů. „Když už vy, Češi, úchylně vyzouváte do ponožek i návštěvy, tak už mi tu teda chlape taky nelítej po bytě v botách!" A hotovo.

A měli jsme další dvě děti a žili jsme hezkých pár let, ale rozvedli jsme se. Jaké jsou Asiatky? Dozvíte se zítra ve druhém díle.

ynezorPumanzeSaNyknalC