Hlavní obsah

5 nejkurióznějších důvodů k rozchodu! Chápete to?

Foto: Thinkstock

Kvůli takové blbosti se chceš rozejít? To je snad vtip?!Foto: Thinkstock

Reklama

Nevěra, neshody ohledně peněz, alkoholismus, či dokonce domácí násilí. To jsou důvody, kvůli kterým se lidé rozcházejí, a není se čemu divit. Ale co když vztah nevyjde kvůli sporu o chování pavouka nebo protože jeden z páru nabere krapet svalové hmoty? Nevěříte? Tohle je pět podivných důvodů k rozchodu, které se vážně staly!

Článek

Co uděláte, když zjistíte, že vám partner zahýbá? Prvotní reakce bývají různé (více se o tom dočtete v článku Nevěra! Takhle na ni ženy nejčastěji reagují), ale bohužel dost často se s daným záletníkem rozejdete. Je to přece velká zrada! Ale lidé se rozcházejí i kvůli naprostým banalitám! Posuďte sami...

Příběh 1: Jsi tak krásná, že s tebou už nechci chodit!

To, že se partnerovi líbíte, bývá jeden ze základních předpokladů pro to, aby vám to klapalo. Ale může to být i jinak, alespoň to dokazuje příběh šestadvacetileté Jarky. „Začala jsem chodit s klukem a všechno skvěle fungovalo skoro rok. Pak se se mnou přítel rozešel,“ jde hned k věci Jarka.

To, co bylo ale šokující, byl důvod rozchodu. „Řekl, že jsem až moc hezká, že bych ho určitě podvedla a on že nechce čekat, až se to stane. Takže se se mnou prý raději rozejde,“ říká Jarka. Ta si nejdřív myslela, že si z ní přítel utahuje. Jenže pak pochopila, že to myslí vážně. „Nevěděla jsem, co říct. Absolutně nechápu, jak ho tohle napadlo, nikdy jsem ani náznakem s nikým jiným neflirtovala, nedala mu důvod k žárlivosti. Ale jakkoli jsem byla smutná, neměla jsem chuť přemlouvat ho,“ dodává Jarka. Jednoduše ji tento důvod urazil a její přítel u ní velmi klesl. „Samozřejmě jsem to obrečela, ale vlastně jsem ráda, že to skončilo. S takovým srabem bych žít nechtěla,“ zakončuje Jarka.

Foto: Thinkstock

Cvičením jste si vypracovala svaly? Ani to se partnerovi nemusí líbitFoto: Thinkstock

Příběh 2: Už nejsi měkoučká, musíme se rozejít!

Devětadvacetiletá Sandra se před rokem rozhodla, že zatočí se svými pár kily navíc. „O nic moc nešlo, jen jsem začala pravidelně cvičit. Výsledek se dostavil, zhubla jsem, a hlavně jsem si krásně zpevnila tělo,“ popisuje Sandra, která se těšila na to, jak to její přítel ocení. Ovšem to se pletla. „Vůbec nebyl nadšený, spíš naopak. Dokonce mi řekl, že se mu moje nová postava vůbec nelíbí. Že prý jsem bývala tak hezky měkoučká, ale teď jsem samý sval,“ říká Sandra. Podle ní ale přítel dost přeháněl, protože shodila asi jen sedm kilogramů a postavu zpevnila tak akorát, aby podpořila hezké ženské křivky.

„Rozhodně nejsem žádná kulturistka. Jen mám prostě ploché břicho a trochu menší prsa, jak jsem zhubla. Ale partner to odmítal akceptovat a chtěl, abych okamžitě přestala cvičit a podobně,“ vypráví Sandra. A tak se hádali a hádali, až se rozešli. On chtěl, aby byla Sandra opět „měkoučká“, a Sandra se odmítla vzdát své vysněné postavy. „A to jsme spolu žili dva roky, to by člověk čekal, že jde o něco víc než o velikost poprsí,“ zakončuje Sandra.

Příběh 3: Pavouk, nebo já?!

Vztah Pavla a Petry připomínal pohádku. Potkali se na škole, začali spolu chodit, pak oba úspěšně dostudovali a začali plánovat společnou budoucnost. Na všem se shodli, dokud její přítel nepřišel s „úžasným“ nápadem, že by chtěl chovat pavouka. Konkrétně obří tarantuli. „To je pro mě nepřípustné. Mám fobii i z těch nejmenších pavoučků, natož žít v bytě s tarantulí. Strašlivá představa,“ vysvětluje Petra. Samozřejmě to Pavlovi řekla a čekala, že to pochopí. Omyl!

„Jen kroutil hlavou a říkal, že jsem blázen. Že nechápe, jak se někdo může bát pavouků, a že až jednoho budeme mít, zjistím, jak jsou úžasní,“ říká Petra. Pavel jednoduše zcela její námitku přešel a nehodlal od svého nápadu upustit. „Nemohla jsem tomu uvěřit. Bylo mu úplně jedno, jaký strach z pavouků mám. Tak jsme se neustále handrkovali, až to vygradovalo mým odchodem. Dal přednost pavoukovi přede mnou,“ zakončuje smutně Petra.

Foto: Thinkstock

Muži někdy dokáží opravdu překvapitFoto: Thinkstock

Příběh 4: Pozor na politickou uvědomělost!

Je jasné, že partneři by se měli v základních věcech shodovat, a to včetně politických názorů. Nejspíš těžko by vyšel zapřisáhlý pravičák s někým, kdo je ryze levicově zaměřený, ale jemné rozdíly nebývají na škodu. „Mně vztah s přítelem fungoval dva roky, přesně do chvíle, než přišly volby,“ začíná svůj příběh sedmadvacetiletá Anna. Se svým přítelem byli prý oba pravicově zaměření, nikdy se na politické téma nehádali, o to větší šok pro Annu následující události znamenaly. „Jak se blížily volby, začali jsme se bavit, kdo bude koho volit. Oba jsme chtěli samozřejmě pravicově zaměřenou stranu, ale každý jinou, což se ukázalo jako obří problém,“ popisuje Anna.

Jí sice bylo jedno, koho bude její přítel volit, ale jemu ne. „Koneckonců ty strany měly velmi podobný program, pro mě to bylo spíš úsměvné, ale přítel mě úplně zatracoval, že chci volit jinou stranu než on. Nakonec po několika hádkách to zakončil tím, že si myslel, že jsem chytrá, ale že se nejspíš šeredně spletl,“ vypráví Anna, které se tohle velmi dotklo, a s přítelem se rozešla. „Nikdo mi nebude říkat, že jsem hloupá,“ zakončuje rezolutně.

Příběh 5: Všeho moc škodí! Včetně tělesných zvuků

Jednatřicetiletá Simona se do Honzy zamilovala na první pohled. Když se k němu po roce randění nastěhovala, myslela, že šťastnější už být nemůže. A taky nebyla. „Najednou jsem začala objevovat Honzovy zlozvyky, které sice nebyly nijak zásadní, ovšem mně neskutečně vadily,“ začíná vyprávět Simona. Přestože ve všem, co je důležité, obstál její přítel na jedničku, v drobnostech naopak zcela pohořel. „Choval se báječně. Dělil se o práci v domácnosti, dokonce i vařil, na nákupy jsme chodili spolu, jednoduše pohodový partnerský život. Jenže večer se z něj stalo zvířátko bez jakýchkoli zábran,“ popisuje Simona.

Honza se neustále „uvolňoval“, zvukům, které z něj vycházely, se smál, a dokonce to pokládal za jakýsi důkaz lásky. „Měl pocit, že mi tím dává najevo, jak moc mě miluje a jak otevřený přede mnou je. Já samozřejmě chápu, že když spolu dva lidi bydlí, nemohou s každým pšouknutím běhat na záchod, ale tohle bylo vážně moc,“ říká Simona. A Honzovi ani tohle nestačilo. „Kdykoli jsem řekla, jestli je to krkání nutnost, podrbal se mezi nohama a s úsměvem mi řekl něco ve smyslu, že mám být šťastná, že mám doma chlapa, a ne nějakou třasořitku,“ vypráví Simona, která to nevydržela déle než půl roku. Pak se od Honzy odstěhovala a doufá, že její příští partner bude před ní mít alespoň nějaké zábrany.

Tip redakce:Muži jsou tak trochu „jiný druh"! Přesvědčí vás o tom i Opravdu vtipný článek o mužích.

Zažili jste také nějaký podivný rozchod? Zapojte se do diskuse pod článkem.

Reklama

Související témata:

Načítám