Děti píší z prázdnin: Jsem popíchaná jako prase!

Dopisy dětí z prázdnin se týkají všeho možného. Někdy jde ale o vzkazy, nad kterými se zasmějete i po letech. Tak jako naše čtenářky.

Zajímá vás, zda mají vaše ratolesti hezké počasí, zda jim dobře vaří, líbí se jim tam, našli si kamarády a podobně. Bohužel většinu z těchto informací zmiňují děti jen okrajově a zásadní sdělení se týká věcí, které byste raději vědět nechtěli.

Desetiletá Maruška se třeba z tábora ozvala až po týdnu. Nutno upřesnit, že celý ten týden nepřetržitě pršelo. A právě proto Maruščina maminka nebyla z jejího vzkazu vůbec nadšená. „Ahoj mami, ztratila jsem pláštěnku, nemůžu najít holiny a nepromokavá bunda se mi roztrhala. Ale mně déšť nevadí, neboj se.“

Čtenářka Veronika se zase dobře pobavila nad dopisem od své desetileté sestry. Zněl následovně: „Ahoj, je to tady super a dobře vaří. Mami, bude vadit, když budu mít kluka? Jmenuje se Ondra. A mami, můžu jet příští rok znova?“. Za tři dny přišlo upřesnění: „Ahoj, s Ondrou už nechodím, je to debil.“

Někdy není úplně jasné, co vám děti chtěly říct, případně proč od vás chtějí něco, co je zcela nepochopitelné. Naší jazykové editorce Janě takhle přišel od jejího dnes už dospělého, ale tehdy zhruba devítiletého syna, dopis. Když ho nedočkavá Jana otevírala, vypadla na ni táborová bankovka a malý papírek se stručným vzkazem: „Tohle okseroksuj 100x. Pošli hned. Mates“.

Trochu zmatená musela být i čtenářka Lucka. Její devítiletý syn jí totiž napsal: „Ahoj mami, dojeli jsme dobře. Je tady noční hlídač, jmenuje se nočník. První noc jsem přežil.“

Desetiletá dcera přítele čtenářky Lucky J. zase nejspíš chtěla tatínkovi sdělit, že je na táboře otravují komáři, ovšem vyznělo to poněkud dvojsmyslně. „Ahojky, jakpak se máte? Já se mám dobře. Počasí je tady dobré. Už jsme měli dvě diskošky, jsem popíchaná jako prase,“ napsala holčička.

Vzkazy z této kategorie mohou leckteré rodiče dost vyděsit. Jejich jediným poselstvím je totiž prosba dítka o záchranu. I s tímhle má zkušenosti naše Jana. Před řadou let poslala své syny do ozdravovny, odkud jí přišel následující vzkaz: „Maminko, přijeď si pro nás, 1000 procent je zde nemocných.“

Dcera čtenářky Verči pro jistotu ani nevysvětlovala, co se jí na táboře nelíbí, důraz kladla na city. „Maminko, přijeďte pro mě, tečou tady potoky slz,“ napsala.

Syn čtenářky Jany se také moc nerozepisoval: „Ahoj mami, jak se máš? Užíváš si beze mě? Přijeď pro mě. Čau.“

A čtenářka Veronika zase vzpomíná, jak ona sama psala domů. Důvody, proč chtěla z tábora odjet, byly opravdu vážné. „Napsala jsem, ať si pro mě přijedou, protože mi došly bonbony a dopisovalo mi pero,“ vzpomíná Veronika. Maminka pro ni sice prý nepřijela, ovšem přišel od ní balík bonbonů.

A co napsaly děti vám?