Chci dítě, vztah ne!

Můj život byl vždycky tak trochu jako jízda na horské dráze. Jednou se mi dařilo a měla jsem se úplně skvěle, jindy jsem zase zoufale padala na dno. A to jak po stránce profesní, finanční, tak i v partnerských vztazích. Jsem totiž velký extrovert a cholerická povaha k tomu. Když se mi něco nelíbí, hned se ozvu. Protože ale miluji svoji práci, často jsem partnery odsouvala na druhou kolej. Pracuji totiž jako produkční, což mi zabere mnoho času včetně víkendů.

Poslední dobou ale svůj život a své priority přehodnocuji. Už dávno nemám na prvním místě kariéru. Ještě nedávno jsem ze všeho nejvíce toužila po krásném láskyplném vztahu. Zamilovala jsem se, koupili jsme si společný byt, auto a začínalo se mluvit o svatbě. Nicméně k ní nedošlo, protože si můj drahý našel jinou slečnu. Hodně jsem se nabrečela. Pak jsem se ale doslova odrazila ode dna a dnes zase žiji naplno. Nový vztah už ale nehledám. Spíše si, kvůli svému věku čtyřiatřiceti let, přeji miminko.

Jsem ve věku, když je na první porod už nejvyšší čas. Navíc jsem na tom nyní po finanční stránce velmi dobře. A z nepovedeného vztahu mi zůstal krásný velký byt (přítele jsem vyplatila). Jediný problém, který řeším, je otec. Nemám s kým dítě zplodit. Všichni muži v mém věku už většinou rodiny mají anebo jsou již šťastně rozvedení a po další rodině netouží. Přítele v současné době nemám. O milence jsem nikdy neměla nouzi, ani teď si nemohu stěžovat. Ale přijít do jiného stavu při sexu takříkajíc na jednu noc, se mi opravdu nechce. Děsí mě i pomyšlení, jak bych to jednou své ratolesti vysvětlovala.

Na druhou stranu je ale pravda, že žádný partnerský vztah teď nechci. Netoužím po dalším muži, který se ke mně nastěhuje, zruinuje můj bankovní účet a po několika měsících nebo letech odejde za mladší. Takovouto praxi jsem za svůj život zažila již čtyřikrát. Proto mám už vůči vážným vztahům  averzi. Dokonce si dovoluji říct, že sama sebe hlídám, abych se nezamilovala. Za svůj život jsem měla přes pět vážných vztahů a zhruba padesát milenců.Nikdo ale nebyl bohužel tím pravým. Anebo, přiznejme si to, nikdo se mnou nedokázal vydržet.

Poslední dobou spekuluji nad celou řadou nápadů, jak si miminko pořídit a nemuset se vázat do vztahu nebo dokonce svatby. „Zajdi si na umělé oplodnění. Tak budeš mít alespoň jistotu, že ti nebude život komplikovat žádný muž, který by si na dítě dělal nárok,“ radí mi kamarádka. Ano, jistou výhodu to má. Já se ale bojím, že zase zcela neznámý otec také nemusí být to pravé ořechové. Nerada bych, aby dítě mělo sklony třeba k užívání drog nebo alkoholismu. Anebo aby bylo nějak výrazně hloupé. Samozřejmě, že vím, že každý dárce spermatu je prověřován celou řadou testů, ale nic není stoprocentní. Člověk totiž, dle mého názoru, u umělého oplodnění nikdy neví, kdo byl dárce zač a co může od dítěte jednou čekat. A to ani pokud jde o vzhled. Třeba představa, že bude mít geneticky dané sklony k nadváze, by mě také nepotěšilo. Je to trochu podobné jako sexuální úlet s neznámým mužem na jednu noc. U něho si můžete být jista ale alespoň tím vzhledem.

Také ale nemůžu dlouho otálet, protože můj věk už běží celkem rychle. Začínají mě trošičku sžírat depresivní pocity a výčitky svědomí, že jsem byla zamlada zbytečně moc velká kariéristka. Miminko jsem mohla mít klidně dříve.

Podle slov psychologa Vojtěcha Bendy by se Klára měla oprostit od toho, že miminko potřebuje nutně a hned. Její věk sice napovídá tomu, že by si měla pospíšit, ale především je nutná její vnitřní pohoda a dobrý stav po psychické stránce. „Pokud nebude spěchat, je možné, že na muže, který se nechce vázat, ale miminko by rád měl, narazí. I muži totiž bývají v podobných situacích. Jde jen o to, takového potkat. Pomoci může třeba i seznamka,“ radí Benda.

Gynekolog Petr Odvářka ze soukromé brněnské kliniky to však vidí jednoznačně. A to, že je rozumné pořídit si dítě co nejdříve. „Doporučuji, aby žena stihla první dítě před třicítkou. Pak je riziko, že neotěhotní nebo plod nedonosí stále větší a větší. I samotný akt porodu zvládají mnohem lépe ženy mladší," říká Odvářka.

Co byste Kláře poradila vy? Myslíte si, že je její přístup správný, pokud touží po dítěti, ale odmítá partnerské soužití? Anebo to cítíte také tak či to máte sama podobně? Napište nám vaše životní postřehy a zkušenosti na info@prozeny.cz!