Hlavní obsah

Děda skóruje!

Foto: ilustrace Lenka Samešová

Foto: ilustrace Lenka Samešová

Reklama

Mistrovství Evropy ve fotbale skončilo. Hráči byli rozebráni a znovu složeni, muži se pustili ovladačů a chopili žen. Aspoň do té doby, než začne olympiáda. Pokud se sportovci do ostrovní země opravdu dostaví, naskytne se jim netradiční pohled. Na speciálních hřištích v Japonsku neskotačí děti, ale senioři. I česká populace stárne. Nám by však úplně stačilo, kdyby se místo hřišť podařilo vybudovat k seniorům aspoň respekt.

Článek

V Česku se nebuduje, ale podplácí. Tu pětitisícovkou na účtu, tu respirátorem ve schránce. Tak určitě, nějaké hlasy to ve volebním mači nažene. Ale přála bych vám slyšet své přátele v seniorském věku, když z nich někdo takhle dělá blbce. Jejich nadávky jsou velmi nekorektní, zato jadrné. Fotbalista by za ně dneska mohl obdržet klidně i deset zápasů distanc.

Když už jsme u fotbalu, z mých blízkých seniorů by se hnedle dal postavit základ hvězdného mančaftu. Jedno slavné fotbalové jméno vedle druhého! Fotograf Zlatko by se klidně mohl jmenovat Skuhravý, protože pořád hořekuje, že po sedmdesátce na nic nemá čas. Bodejť by měl, když denně dává svých padesát na kole. A bez elektřiny! Nebýt pravidelného pohybu, dávno by se prý nehnul. Když ale potkávám modelky v jeho ateliéru, tuším opravdový původ té silné motivace. To oční chirurg zvaný Panenka je mnohem klidnější. Musí. Operovat oči chce pevnou ruku. Má ji, ačkoliv pětašedesátiny oslavil před dvěma lety. Další z akčních seniorů z mé bubliny pěstuje víno a ze zenového klidu ho nevyvedou dvanáctihodinovky s motykou v ruce, ale výše zmíněné vládní úplatky. A pak také hejna špačků, kteří si nárokují jeho vinohrad. A tak se mu začalo říkat Plašil. Tatínek mé kamarádky, emeritní universitní profesor, si zase vysloužil přezdívku Bílek. V důchodu vyměnil tlusté knihy za těžké činky a turka za proteinové nápoje. Dnes, na prahu osmdesátky, je živ už jen z bílků a syrovátky. Všichni si z něj utahujeme, ale je to spíš slepá závist. Bílek totiž vypadá (a myslí) tak ohromně, že ho chlapi nenávidí a ženy zbožňují. Já taky. A nikoho, kromě jeho vnoučat, by nenapadlo mu říkat dědo. Tedy až na dámu v kartotéce polikliniky. „Tak dědo, tady máte kartu a běžte si do prvního patra,“ zadrmolila automaticky s pohledem připíchnutým na datum narození. Oči zvedla až poté, co „děda“ odvětil: „Tak vy jste moje vnučka? Jestli jste krásná po babičce, musel jsem být v určité fázi života velmi šťastný muž.“

Věk je jenom číslo. A senior jen politické zaklínadlo. Naštěstí.

Chcete si přečíst další vtipné fejetony? Jak je libo, tady je máte!

Reklama

Načítám