Článek
Dalo by se říct, že je to jiná generace, milá Lucie. Další dítě do rodiny. Dítě. Ne muž. Tak takové myšlenky mi jdou hlavou, když pozoruji svoji starší sestru, jak likviduje Radkovy zbytky.
On má půvabný úsměv. Úsměv, při kterém mne mrazí. A který ji spolehlivě donutí beze slov sebrat i odhozené slipy. Jeho. O zapomenutých ponožkách nemluvě. Nechá za sebou cokoli. Použitým ručníkem počínaje, nedopitým kafem konče. Začíná mi silně lézt na nervy. V mém mini bytě není pro velkou rodinu prostor. A pro čerstvě zamilovanou dvojici už vůbec ne.
Aspoň že v tom hotelu nedělal animátora. Číšník je dobrá profese na léto
Jen nerada poslouchám večerní Lucčino kázání, že za mojí kritikou stojí jen vlastní zklamání. Že jsem zatrpklá. Přednášky od té rozumnější z nás dvou jsem si vždy představovala trošku jinak. „Kde jsi ho vlastně potkala, Lu?" Ptám se pozdě večer, kdy oni tři – tedy dvě malé děti a jedno přerostlé – sledují kresleného Petera Pana. „Má milá N., to je dlouhá historka. Dlouhá historka se sehrála za těch pár týdnů, co Roman odešel a Radek přišel. Delší a v mnoha prožitcích intenzivnější, než byl celý můj manželský život. Nesmutnila jsem. Vůbec. Naopak. Když jsem si uvědomila, že mé manželství definitivně skončilo, ulevilo se mi. Přestala jsem si připadat jak u zkoušky, ve které propadám. Začala jsem konečně chodit ven. Byla jsem dokonce na diskotéce. A tancovala jsem. Poprvé po dvanácti letech."
Moje sestra se usmívá, když o sobě vypráví. Je to ale smutný úsměv. „Také jsem si dala inzerát. No, nediv se tolik. Chtěla jsem jiného muže. Nevadilo mi tolik, že Roman má sex s jinými ženami. Ale fakt, že je zamilovaný, jsem snést nedokázala. Potřebovala jsem rychle někoho. Někoho, s kým se vyspím. Je vlastně hloupé říkat někoho. Potřebovala jsem kohokoli. Kohokoli..."
Z jejích slov je mi do pláče. Ona se ale přerušit nedá. Jako stroj vypráví dál. „Přihlásilo se mi čtyřicet dva mužů. Chápeš to číslo? Čtyřicet dva mužů nebylo líných a nemělo nic lepšího na práci. Jen se chtěli potkat. Potkat se mnou. Vyselektovala jsem ženaté a jednonoční aférky. Také ty, co psali o sado maso praktikách nebo o závislosti na matce. Dokonce i ty, kteří pomlouvali své ex.
Zbyl jeden. Hans. Padesát dva let. Architekt z Hanau. Rozvedený. Dospělý syn na právech. Vlastní kancelář. A vlastní zuby. Ještě. Potkala jsem se s ním v Savudrii. V Kempinskim. Nově ho tam postavili a mně zbyly jakési Romanovy body z častých návštěv, tak jsem za všechny jeho víkendy s milenkami vzala děti k moři. Hans šišlal, měl příšerný bavorský knír a pusu si utíral košilí. A jak jsem tam pak seděla a přemýšlela kudy z toho omylu ven, oslovil mne Radek. Pracoval v hotelu jako číšník. Letní brigáda. A láska. Opravdu, N., věř mi, jsem zamilovaná. Podruhé ve svém životě. Není pravdou, že člověk dokáže milovat jen jednou. To jistě není pravda." Lucie mluví rozhodně, přesvědčivě. Jako by její slova měla ubezpečit spíš ji samou. Ne mne. „No, aspoň že v tom hotelu nedělal animátora. Číšník je dobrá profese na léto." Usměju se. A ona? Kdyby mohla, snad by mne i uhodila.
Autorka: Bára Nesvadbová
Další epizoda už v úterý 1. 11.
Dokonalá dámská kabelka? Nepostradatelný módní doplněk! Více na www.kavaveznamenitouhy.cz.
