Článek
Moje zkušenosti s kluky začaly dost brzo a poznala jsem jich až až, ale vždycky mi na nich časem začalo něco vadit, nejčastěji, že byli moc hodní...
Pak jsem našla jednoho, který si mě dokázal udržet, nebyl to žádný hodný klučík, ale spíš drsnější rváč, který měl jedinou pořádnou zálibu, a to víkendové pařby - tehdy jsem na ty pařby chodila s ním a nemusela to řešit. Chodili jsme spolu několik let a i přesto, že u nás byly hádky běžné a časté, měli jsme se rádi. No a jednoho dne jsme se rozhodli se vzít, a když už se plánovala svatba, zkusili jsme počít dítě. Hned napoprvé to vyšlo a už na svatbě jsem byla těhotná...
Když se nám narodil syn, začaly být hádky častější - kvůli financím, výchově malého... kvůli všemu a hlavně i proto, že manžel byl častěji s kamarády než se mnou doma. Jediná pomoc, které jsem se od něho občas dočkala, bylo koupání malého, jinak nic. Nesla jsem to špatně, říkala jsem si, že takhle přece nemůžeme žít celý život, žádná láska ani pusa, natož milování... Z práce chodil rovnou do hospody a já byla věčně sama. Nakonec jsme se rozešli a rozvod proběhl rychleji než svatba.
Po této zkušenosti jsem se raději dívala u mužů na vztah k rodině, povahu. Našel se kluk, byl o rok mladší než já, pro kterého byla rodina vším, byl hodný, milý. Když jsem spolu začali žít, docházelo mi, že jeho rodina je pro něj opravdu vším a my že jsme jen takový doplněk. Co řekla jeho maminka, to bylo svaté a podobně. Když začal být zlý na malého, opět jsem utekla.
Už jsem si říkala, že nechci žádného chlapa ani vidět, že jsou všichni stejní... ale potkala jsem muže staršího, než jsem já, a to o dost. Byla to láska na první pohled. Byl hodný, rozdal by se pro mě i pro mého syna. Už je to několik let, jsme stále spolu, milujeme se. Vzhledem ke svému věku neřeší hlouposti a moc si rozumíme. Asi jsem potřebovala vyspělejšího, klidnějšího muže, takový ten rodinný typ. Jsem teď spokojená, chováme se k sobě pořád jako na začátku vztahu, máme stejné koníčky, stejné názory na život, tak třeba je to do třetice ten pravý.
Chci vzkázat všem ženám, které jsou samy a zoufalé a myslí si, že už nenajdou lepšího muže: Nevzdávejte to! On někde je a čeká na vás!
Nemáte štěstí na muže? Stále se nenašel ten pravý? Jste náročná nebo v dnešní době narazit na pořádného chlapa je nadlidský výkon? Pište nám své příběhy na info@prozeny.cz a vyhrajte 500 korun.
