Hlavní obsah

Měli jsme zůstat jen kamarády

Foto: samphoto.cz/jiunlimited

ProŽeny.cz...spolu a o všem!

Je to zrovna rok, bylo to loni o Vánocích. Vlastně všechno začalo o několik měsíců dřív. Já vdova skoro tři roky, on ženatý kamarád. Měla jsem ho ráda jako kamaráda, teď lituji, o kamaráda jsem přišla.

Článek

Na moje námitky, že je ženatý a nechci nikomu bourat rodinu, odpověděl, že on je sice ženatý, ale jsou se ženou spolu jen kvůli majetku. Čeká jen na nějaký silný motiv, aby od ní konečně mohl odejít. A vypadá to, že jím budu JÁ. Choval se docela pěkně až do chvíle, kdy mu žena našla v PC dopisy, které nesmazal. Na ten kolotoč nezapomenu, tehdy jsem uvěřila, že to doma nemá opravdu lehké. Pořád opakoval, že už nechce v té přetvářce žít, že toho má plné zuby. Pořád mě ujišťoval, že to „nějak" vyřeší, ptal se, jestli by se třeba i mohl k nám nastěhovat, kdyby neměl kam jít. Dům jako hrad, chalupa, tři auta. Už mluvil o rozvodu, hlavně dobrého právníka, aby ho žena neoškubala. Jak já byla hloupá, že jsem ho neodhalila dřív, ale nemyslela jsem si, že lidé mohou být tak falešní. To mi bude za nějaký rok padesát!

Po Vánocích přišla změna

Blížily se Vánoce a on přestal za mnou chodit, bál se, co bude doma za scény. Pro něj byl argument, kolik kilo žena shodila kvůli němu, nespí, nejí atd. Já mu věříla, říkal, že ty Vánoce nějak přežijeme, pak bude lépe. Docela mně to dalo zabrat. Poslední záchvěv byla SMS poslaná na Štědrý den ráno. Smutek, doma hrůza, budeme spolu, nejraději by utekl hned, žena vyhrožuje a deptá ho. Pak se celé Vánoce neozval, až já první den po nich s dotazem, jak se věci mají. A zase ujišťování, že po Novém roce se to vyřeší a „bude líp". Domluvená schůzka, ale těsně před ní zpráva, že nemůže, že musí pracovat, tak jen na pět minut. Tam jsem to udělala. Poslala jsem ho do háje. Na rovinu, ať se sebere a jde. Dnes se dozvídám od lidí, že pán chodí na procházku se psem po určených trasách, má omezené vycházky. Manželce neustále někdo posílá upozorňující SMS, to mi psal, jestli to náhodou nejsem já. Nikdy jsem netoužila po telefonu té paní, pro mě ta část života definitivně skončila. Jen si myslím, že se mu odvděčuje za to, co dělal on jí.  Je mi líto, že jsem ztratila dobrého kamaráda, ale byla to do života taková zkušenost, že za to děkuji. A závěr: I kdyby se mi to ze začátku moc nelíbilo, pochopila bych, kdyby mi na rovinu řekl, že od ženy neodejde, ale dnes bych s ním mohla být zase kamarádka a možná o to víc bych si ho vážila. Chytal ženy na pohádky a pěkný hlas, ale přitom by od ženy nikdy neodešel. Obdivuji ženy, které se dobrovolně upíší, že jsou až „ty druhé", po manželkách. Ztrácejí zbytečně čas.

ynezorPumanzeSaNyknalC