Článek
Ráda bych vám poslala svůj příběh, třeba je na tom někdo podobně, třeba se mi trochu uleví, třeba mi na to někdo napíše názor, protože takto dál už nemůžu. Jmenuji se Linda, je mi 30 let a jsem vdaná, ale co hůř, mám už přes tři roky milence. Řekla bych, že do určité doby jsem byla vdaná šťastně.
S manželem jsme se seznámili ještě na škole, bylo mi tehdy 17 let, začali jsme spolu chodit. Prostě jsme se přes kamarády dali dohromady, rozuměli si, shodli se na názorech na budoucnost. Za pár let jsme se vzali, osamostatnili se, vytvořili si vlastní ,,hnízdečko" a žili jen sami pro sebe. Vše jsme plánovali, budování domácnosti, dovolené atd.
Neřekla bych, že jsem pocítila snad nějaký stereotyp nebo něco takového či že by ta prvotní velká zamilovanost odešla. Myslím, že žádná taková ta úchvatná, o které se všude píše, jak se podlamují kolena, nemůžete bez sebe vydržet atd., vůbec nikdy u nás nebyla. Od začátku to bylo tak, že jsme si vyhovovali, viděla jsem v manželovi potenciálního otce našich dětí, protože když se teď na to dívám, vidím, že on by byl nejlepší otec pro děti, udělal by pro ně i pro mne to, co by nám na očích viděl, a to vlastně dělá pro mne dodnes.
Slyším kamarádky, jak si stěžují, že jim chlapi s ničím nepomůžou, na vše jsou samy, chlapi jen vydělávají. U nás je to od začátku jinak, manžel by se rozkrájel, aby mi se vším pomohl, udělal cokoliv, co vyslovím, překvapení jsou na denním pořádku dodnes, a to jsme spolu přes 15 let! Třeba tajně vymaluje, napastuje podlahu, pomůže s mytím oken. Vím, kdo by toto dělal? Kdo by mě dával stále na první místo...? Přesto se to stalo, zamilovala jsem se do někoho jiného.
Manžel mi se vším pomáháFoto: shutterstock.com
Ten někdo jiný je o 29 let starší než já. Nikdy by mě nenapadlo, že se můžeme dát dohromady. Vše šlo strašně rychle, najednou jsme se spolu milovali, trávili veškerý volný čas. Bez psaní SMS, mailů, volání nemůžeme vydržet. Víkendy, které musíme trávit každý sám, nebo když jsem na dovolené s manželem se nedají vydržet. Pokud jsme někde na stejném místě, kde jsem byla jak s manželem, tak se svým milencem, stále srovnávám, jaké to bylo s jedním a s druhým.
Cítím, že s manželem máme ,,chladný" vztah, ale takový byl i na začátku, nikdy jsem tam necítila to, co se svým milencem. Ani co se týče citů, běžného života, milování, s tím je všechno tak krásné, nepopsatelné, už jen procházka lesem, která je jinak s mým manželem nudou. Je nádhera, to držení za ruce, všechno. O milování ani nemluvě, toto jsem nikdy neprožila. Říkala jsem si, že jsou to růžové brýle, ale copak to může trvat přes tři roky?
Nevím co dělat, cítím, že s manželem to není ono, jsme spíše rodina, která si rozumí, ale bez vášně, bez velkých citů, ale nikdy se nehádáme, vše jsme vždy vyřešili a hodně spolu zažili. Na straně druhé vím, že můj milenec je skvělý, a cítím toho tolik i jen z jediné minuty s ním.
Samozřejmě jsem se snažila dělat to, co se všude píše, porovnat u obou klady a zápory. Ano, můj manžel vyjde téměř na všech frontách lépe, i co se týče věku, jsme stejně staří. Navíc, vidím ho v reálném světle a vím, jaké je to s ním doopravdy žít. Kdežto můj milý je starší o 29 let, co pak bude, až budeme chtít založit rodinu? Což bychom určitě chtěli, oba jsme o tom už mluvili, ale jak by to dopadlo? Čas je neúprosný. Přes to všechno, že toto vím a rozum by měl jasně říci, zůstaň s manželem, rozhodnout se není tak jednoduché.
Srdce mě stále a celou tu dlouhou dobu táhne k mému milenci. Pořád si ho představuji v různých chvílích, představuji si nás a už jen z toho cítím to mrazení... Pak jsem s manželem a necítím vlastně nic, jen že ho mám ráda, záleží mi na něm, ale stále myslím, že mi v tom vztahu něco chybí. To, co prožívám se svým milencem.
Je to to chvění, těšení se, krásné milování. Možná si řeknete, že ho neznám tak důkladně, ale tři roky jsou dlouhá doba a vím, že by mě stavěl také na první místo, přestože má dvě děti, které jsou téměř stejně staré jako já, je totiž vdovec.
Čím se mám řídit - srdcem, nebo rozumem?
Co byste Lindě poradily? Napište do diskuse pod článkem nebo na info@prozeny.cz stejně jako vaše příběhy na nové Téma týdne: Úředníci: Zabít, nebo pochválit?, za které můžete navíc vyhrát 500 korun.
