Článek
Byla jsem čerstvě vdaná, a jelikož jsme si na byt vzali hypotéku a postupně ho zařizovali, neměli jsme peněz nazbyt a doslova žili od výplaty k výplatě. A to tím způsobem, že jsme třeba poslední týden jedli jen rohlíky s máslem plus to, co si kdo odnesl z návštěvy od svých rodičů.
Pak mi jednoho dne máma sdělila, že pro mě od malička šetřili nějaké peníze a teď, když už jsem vdaná a chceme hezky bydlet, pošle mi je na účet, ať si můžeme koupit něco do domácnosti. Bylo to kolem šedesáti tisíc, takže jsem zajásala, protože najednou bylo na koberce, na skříně a komody, na nahození omítek a ještě možná zbude na nějakou levnější pohovku.
Měla jsem to hezky vypočítané, jenže… Peníze na účtě prostě byly, takže když chybělo z výplaty, jednoduše jsem si vzala tisícovku s tím, že se to při další dorovná. Také jsem si konečně splnila sen a koupila si koženou bundu, ke které jsem ale potřebovala i nějaké slušné boty, proto jsem investovala i do nich.
Mezitím nám zedník nahodil stěny v bytě, malíř vymaloval a mohlo se plánovat, co dál. Nejprve jsme koupili koberec do ložnice. Pak dvě komody a jednu velkou skříň. No a když už tam byly ty holé komody, napadlo mě koupit malou televizi, na kterou bych se dívala před spaním. Vlastně bychom tak měli každý svou a odpadly by boje o ovladač. Manžel mezitím vymyslel, že když už rekonstruujeme a zařizujeme, mohli bychom si pořídit DVD rekordér, který určitě využijeme. A tak jsme utratili dalších 9 tisíc.
Vesele jsme nakupovali sem tam něco na sebe nebo pro zábavu, zašli do kina nebo na večeři. A najednou mi při platbě dalších dvou koberců karta odmítla poslušnost. Přemýšlela jsem proč, vždyť máme debet třicet tisíc! Do banky jsem šla nahlásit chybnou kartu a odcházela mrtvolně bledá. Byli jsme v minusu dvacet sedm tisíc a jediný pokoj, který jsme zařídili, byla ložnice.
Minusový dluh jsme tenkrát mazali asi půl roku a byla to cesta do pekel, protože i když jsme něco umazali, bylo to jako nic, protože úrok částku neustále prohluboval. Když už jsem myslela, že to nezvládneme a přijde exekutor, zachránili nás opět moji rodiče, kteří nám dali peníze na dorovnání stavu. Lekce to byla ale užitečná, protože od té doby si vedu přehledy a uvažuju racionálně.
A jaké zážitky z vašeho nakupování máte vy? Neodoláte, když vidíte nějaký ten slušivý kousek na sebe? Za co jste ochotné utratit poslední peníze? O tom nám pojďte napsat na info@prozeny.cz. Tři z vás odměníme pěti sty korunami.
