Článek
Když u mě můj tehdy odmítnutý partner, u něhož jsem tenkrát nenašla tu ,,jiskru", zavíral dveře naposledy, řekl mi, že by se chtěl občas i nadále vídat s mou dcerou, vzít ji třeba na výlet, že ji má pořád rád. Tehdy jsem vůbec netušila a nedomyslela, co mi tím vlastně řekl a jakou LÁSKU mi i na závěr projevil.
Trvalo to do té doby, než jsem se jednoho rána vzbudila a řekla si, kde vlastně je ten ženáček, jak je možné, že jsem často sama, nemá zájem o dceru, když mě tak miluje, vždyť i já stárnu a život je třeba žít a ne pročekat! Uvědomila jsem si, že vlastně je to typický příklad muže, který se nikdy nerozvede, ale hledal u mě jen flirt a útěk ze stereotypu manželského života. Byla to taková hra na schovávanou.
Našla jsem v sobě odvahu a zkontaktovala bývalého přítele, kterého jsem odsunula. Dalo mi velmi mnoho práce v něm znovu najít tu chuť se mnou začít, získat zpět jeho důvěru, kterou jsem tenkrát tak hloupě ztratila. A dnes? Naučila jsem se ho milovat, není to sice žádný krasavec, ale neměnila bych za nic na světě, je skvělý. Miluje mě a k dceři se chová, jako kdyby byla jeho vlastní, je to jeho kámoška. No a co víc bych si mohla přát? Vždyť princové jsou jen v pohádkách.
