Hlavní obsah

Nechci mít jedináčka! Ale...

Foto: samphoto.cz/jiunlimited

Péče o jedno dítě je jednodušší

Jsou ženy, kterým jedno dítě bohatě stačí. Mnohé jiné ale mají pocit, že jedináček je ochuzen, nebo jim je prostě bližší představa alespoň čtyřčlenné rodiny. Problém nastává, když partner o dalším dítěti nechce ani slyšet. Co s tím? Jak se zdá, každá rada je drahá.

Článek

Dvě děti finančně a časově nezvládneme!

Právě takový argument řada mužů používá. Přiznejme si, že i některé z nás uvažují podobně: Péče o potomky není lacinou a snadnou záležitostí. S trochou předvídavosti musíme také počítat s jejich narůstajícími nároky. Časem budou vyžadovat značkové oblečení, mobil, počítač, tučné kapesné, školní zájezdy do zahraničí...

„Denisku miluju, je to moje zlatíčko. Chci, aby manželka měla čas se jí věnovat, abychom jí mohli dopřát všechno, aby kdykoli obstála před ostatními. Když vidím, jak je to náročné, tak je jasné, že dvěma dětem bych to těžko dokázal zajistit," tvrdí Honza. Jeho manželka Nicol jen nesměle namítá, že by se to dalo zvládnout, že by se tak trochu uskrovnili, že Denisce, která je vůči ostatním dětem i dospělým plachá a nesmělá, by sourozenec mohl být oporou. Honza ale zůstává neoblomný.

Co vám chlap do očí neřekne

Kromě ekonomických důvodů, kterými partner argumentuje, ovšem mohou být i jiné, poněkud více - řekněme, sobecké. „Jsem rád, že Klára už je dost velká na to, aby s námi jezdila na lyže, na běžky, na kolo, že je s ní zábava a legrace. Už nestojím o to, abychom v noci vstávali k miminku, nikam nechodili, bavili se jenom o tom, jestli nemá nadýmání nebo opruzený zadeček," přiznává na rovinu Jirka. I když manželce Evě by to otevřeně neřekl, tahle fáze otcovství ho moc nebavila. „Prostě to bylo omezení, které znovu kvůli dalšímu dítěti absolvovat nehodlám. Raději se budu o to víc věnovat Kláře," hájí svůj názor.

Foto: samphoto.cz/jiunlimited

Jedináček má lepší finanční zajištění

Těhotenství a mimino je obtíž

Jistě není třeba zdůrazňovat, že sehnat muže, kteří jsou ochotni otevřeně mluvit o tom, proč se děsí dalšího potomka, nebylo lehké. „Radka byla vždycky úplně v pohodě, užívali jsme si, byla nad věcí, nad každým problémem se smála. V těhotenství jsem se snažil jí vyjít ve všem vstříc, ale část té pohody vymizela. Byla přecitlivělá, žárlivá, unavená, chtěla se bavit jenom o tom, co bude, až..." , líčí David okolnosti kolem narození syna.

„Kamarádi to vidí stejně. Ale někteří se zblbli a jsou opravdu ochotni pro těhotnou partnerku a potom o mimino pečovat naprosto dokonale. Já to v sobě nemám. Těším se na to, až malý Lukáš bude mluvit a budu ho něco učit, až si budeme jako kámoši rozumět. Vím, že s Radkou to pak taky zase bude v pohodě. Ale o stresy kvůli dalšímu bezmocnému tvorečkovi, jak to Radka nazývá, moc nestojím," přiznává David.

Muži jsou prostě takoví

„Doby, kdy z hlediska přežití a uspokojení základních existenčních potřeb bylo výhodné mít co nejvíce potomků, jsou pryč už hodně dávno. Takže tento instinkt už v dnešní společnosti neplatí. Na druhé straně se stále projevuje u některých mužů jakási archetypální potřeba umět se postarat o rodinu a děti. Proto někteří upřednostňují jedno dítě, aby prokázali svoji schopnost ho co nejlépe zajistit," konstatuje psycholožka Marta Franclová. Připouští i faktor, kdy muže jednoduše (další) dítě omezuje.

„Doba směřuje k tomu, že si lidé chtějí užívat života. Výraznější je to u mužů. Chtějí své jistoty i zábavy," domnívá se psycholožka. U žen občas více převládnou právě mateřské pudy nebo potřeba mít početnější rodinu. „Ale problém může být i zcela opačný. Jsou muži, kteří chtějí početnější rodinu a manželku by rádi viděli jako vzornou matku. Ona ale tuhle roli nechce. Někdy kvůli kariéře, někdy z ekonomických důvodů, někdy proto, že ji péče o miminko prostě nebaví. Takže mluvit v této souvislosti jen o mužích je trochu zavádějícící," dodává Marta Franclová.

Foto: samphoto.cz/jiunlimited

Lidé dávají přednost zábavě před rodinou

Nevyzpytatelné varianty řešení

Poradenští psychologové se zdráhají podávat jednoznačné rady. Není divu - případ od případu se liší. „Znám páry, kdy si žena další dítě skutečně nakonec vyvzdorovala, překlenula složité období, kdy jí to měl partner za zlé, a nakonec to byla skvěle fungující rodina," sdělila nám Irena Málková. Na druhou stranu zažila i případy párů před rozvodovem. „Kvůli vynucenému dítěti se muž naštval tak, že si našel jinou partnerku, nebo nebyl apriori ochoten snášet problémy své těhotné ženy," popisuje své zkušenosti z manželské poradny.

Ustoupit, nebo si to udělat po svém?

Nejjednodušší variantou je ustoupit, a pokud partner další dítě skutečně zásadně odmítá, tak se ho vzdát. Pokud to ovšem ve vás nebude hlodat a dokážete mu to nevyčítat po zbytek života. Nátlak na partnera může vést někdy k celkové krizi vztahu, nebo dokonce jeho rozpadu. V jiných případech ale i za cenu přechodných sporů a ochladnutí (které ovšem v období těhotenství není právě povzbudivé) může vést k dobrým koncům. Třeba se z vás stane čtyřčlenná, vzájemně se milující rodina. A novopečený tatínek se vám omluví - třeba když to bude pro změnu vytoužená holčička nebo naopak chlapeček.

„Vždycky je lepší, aby se partneři domluvili. Skýtá to větší záruku nejen pro to, aby původní rodina dál bezproblémově fungovala, ale také pro to, aby žena prožila své případné těhotenství bez zbytečného napětí, nejistoty, nepostrádala parnerovu podporu," zdůrazňuje psycholožka Marta Franclová.

ynezorPumanzeSaNyknalC

Reklama