Hlavní obsah

Otec samoživitel

Foto: samphoto.cz/jiunlimited

Ilustrační fotoFoto: samphoto.cz/jiunlimited

Reklama

Milé dámy, zajímá vás, jak se staví muži (ano, ten pro nás mnohdy zcela nepochopitelný živočišný druh) k výchově dětí, manželství, nakupování, zkrátka k životu jako takovému? Pak čtěte dál!

Článek

Tomáš Loučka, dopravní pilot, instruktor tandemového skákání a v neposlední řadě také otec rodiny, se s námi podělil o svůj názor na otcovství a výchovu svého syna.

Běžný život v civilizaci nevyžaduje po mužích, aby ze sebe vydali to první a poslední. Pokud se však stanete otcem na plný úvazek, rázem zjistíte, kolik máte energie.

Jednou mi volal můj hodně vzdálený známý. Vyprávěl mi, že se něco stalo s jeho ženou, a on se ocitl na výchovu dvouletého syna sám. Přesto, že jsme nebyli v kontaktu 15 let, svěřoval mi trápení svého života, jako bychom se velice dobře znali. Později jsem ho pochopil. Pokud se stanete otcem samoživitelem, bude to pro vás taková životní událost, že i váš vzdálený kamarád to potřebuje vědět. A navíc se v této nové roli budete chtít čas od času jen tak normálně vypovídat. Stejně tak, jako to potřebuje každá normální ženská.

Běžný život v civilizaci nevyžaduje po mužích, aby ze sebe vydali první a poslední. Civilizace nám umožňuje žít pohodlný život, jehož vrcholy tvoří lenošení, alkohol a sex. Abychom proto po genetické stránce nezmutovali do čistě vegetativního stadia, klademe si před sebe výzvy. Jednou z nich jsou různé adrenalinové sporty. Mnoho mužů například sní o tom, že zdolá Mount Everest. Pokud jste se i vy stal otcem samoživitelem, na jakýkoliv adrenalinový sport můžete zapomenout. Výstup na Mount Everest je hračka v porovnání s tím, co bude v následujících letech následovat. Čeká na vás několik let odříkání, tvrdé práce a nervů. Žádný strach. Znám několik mužů, kteří v takové situaci byli a přežili ji (nehledě na miliony žen na celém světě, které jsou v podobné situaci také). Zvedněte se tedy z pohodlného kanape, odložte svoji rozečtenou knihu a pusťte se do práce.

Pro začátek jsem vám připravil několik dobrých rad.

Foto: samphoto.cz/jiunlimited

Ilustrační fotoFoto: samphoto.cz/jiunlimited

První lekce se bude týkat...

Anatomie

Zevrubným zkoumáním zjistíte, že váš syn je hodně podobný vám. Má hlavu, ruce a dvě nohy. Mezi nimi má „pindíka", což je jasný důkaz, že je po vás. Pokud jste však silně analytický, hloubavý a přemýšlivý typ, přijdete na to, že je vzrůstem daleko menší než vy. Matka příroda už to tak chytře zařídila, aby tak snížila jeho pádovou rychlost. Pokud zakopne dospělý člověk, padá jeho hlava na zem z výšky dvou metrů. Dopadne tak na zem rychlostí asi 20 kilometrů za hodinu. Hlava malého prcka s výškou 80 centimetrů však na zem dopadá daleko pomaleji. Může tak sloužit lépe k tomu, k čemu je skutečně určena: K ochraně celého těla.

Prohlédněte si svého syna podrobněji. Zjistíte, že podobně jako ostatní děti, je jeho hlava v poměru k tělu daleko větší než u dospělých. Když vám vysvětlím, proč tomu tak je, začnete nadšeně volat: „Jak jsi chytrá, matko přírodo!" Vše jsem názorně vysvětlil na níže uvedeném obrázku. Pokud se dospělý rozeběhne proti překážce a narazí do ní, pravděpodobně to bude ruka, noha či břicho, která odnese největší náraz. Když se však ve stejné situaci ocitne malé dítě, buďte si jistí, že ať už narazí do čehokoliv, narazí do toho svojí velikou hlavou. Nohy, ruce, břicho či další měkké a nechráněné tkáně tak zůstanou v bezpečí.

Foto: archiv autora

Hlava malého dítěte je veliká proto, aby ochránila tělo při nárazu.Foto: archiv autora

A Tehdy také pochopíte, proč mají malé děti na hlavě vlasy. Na holé hlavě by totiž různé boule a odřeniny nevypadaly moc esteticky. Se vzrůstajícím věkem jsme schopní se nárazům vyhnout, naše hlava se stává hezky symetrickou a vlasy již přestávají být žádoucí. U některých mužů matka příroda již nepředpokládá jakákoliv další poranění hlavy a tito jedinci pak plešatí.

Pozorujte hlavu svého syna velice pečlivě. Časem zjistíte, že klasickou tabulku tvrdosti, o které jste se učili ve škole, je potřeba upravit.

Ale vraťme se zpět k dětem. Kromě anatomie je potřeba zabrousit i do oboru nazvaného...

Dětská psychologie

Existuje nespočet knih o dětské psychologii. Pokud si je přečtete, zjistíte, že se všechny shodují v jedné věci. O dětské psychice my dospělí vlastně nic nevíme. Abyste mohli ale svého syna vychovávat, je potřeba mít alespoň nějakou základní představu, jak malá hlavička dítěte funguje (tedy kromě toho, že chrání tělo před nárazem). Představte si, že je to počítač, jehož paměť je prázdná. A vy tento počítač začnete programovat. Ještě než jsem měl vlastní děti, zkoušel jsem to na svém synovci. Ten byl zrovna ve věku, kdy se učil mluvit, a vše kolem sebe chtěl pojmenovat. Využil jsem chvíle, kdy jsem s ním byl sám, ukazoval jsem na sebe prstem a opakoval jsem „Jsem bůh. Jsem bůh. Jsem bůh." Skutečně to fungovalo, neboť pokaždé, když mě můj synovec viděl, nadšeně volal „bůh přišel, bůh přišel". A já se jenom blahosklonně usmíval a kynul všem okolo.

Není to však tak jednoduché, jak se zdá. K programování vašeho syna totiž nemáte žádný návod. Na to, jak jej naprogramovat, budete muset přijít metodou pokus a omyl. A pokud už uspějete, mám pro vás další špatnou zprávu. Počítač v hlavě vašeho syna má velice zvláštní paměť. Zapamatuje si přesně to, co si nemá zapamatovat.

Nejlepší způsob, jak programovat vaši ratolest, je jít mu příkladem. Funguje to naprosto spolehlivě. Představte si, že si čistíte zuby, pastu plivete do umyvadla, a váš syn vás bedlivě pozoruje. Myslíte si, že si začne sám čistit zuby svým dětským kartáčkem? Nikoliv. Počítejte však s tím, že začne běhat po bytě a plivat na koberec.

Foto: samphoto.cz/jiunlimited

Ilustrační fotoFoto: samphoto.cz/jiunlimited

S dětskou psychologií také souvisí jedna velmi významná věc a tou je...

Spánek

Policejní vyšetřovatelé v totalitních režimech kdysi vymysleli jednu z nejúčinnějších metod mučení: Nedostatek spánku. Vězeň je nepravidelně buzen několikrát za noc a posílán k výslechu. Přes den se pak palanda sklopí a přísný denní režim vězni znemožňuje dát si přes den šlofíka. Připravte se na něco podobného. Vyšetřovanou oběť však - na rozdíl od vás - čekalo vysvobození v podobě popravy či deportace do pracovního tábora. Takovou slast si musíte odpustit.

Zapamatujte si však slovo surikata. Je to jméno jednoho roztomilého zvířátka, podobného syslovi. Surikaty se roztomile staví na zadní nohy a panáčkují. Ve své roli otce samoživitele se na tyto tvory stanete odborníkem. Surikata bude totiž v pořadí třetí zvířátko (po řvoucím paviánovi a roztomilé napodobující opičce), do kterého se bude váš syn převtělovat. Panáčkující surikatu uvidíte v často - v noci. Během několika vteřin, kdy máte pocit, že vaše ratolest spí, se změť peřin v jeho postýlce zavlní a v tmavém pokoji se objeví silueta panáčkující surikaty.

Surikaty jsou tvorové společenští a mají rádi vyhřáté pelíšky. Očekávejte proto přesun surikaty do vaší postele a pod peřinu (vaší). Tehdy s překvapením zjistíte, jak pokročilé znalosti geometrie váš syn má. I když spolu spíte na široké posteli pro dva, a on má na výšku sotva 90 centimetrů, dokáže si lehnout na postel tak, že se tam nevejdete. Pokud i přesto najdete nějakou zkroucenou polohu a začnete sladce usínat, čeká vás nemilé překvapení. Se slovy „moje" vám vyrve polštář z pod hlavy a přivlastní si jej.

Budete usínat sice nepohodlně, ale s dobrým pocitem, že váš syn objevuje krásy...

Mluvení

Slovo „táta" bude první slovo, které váš syn vysloví. A to je jedna z mála odměn, které se vám jako otci samoživiteli za vaše úsilí dostane. Počkejte „jedna z mála odměn"? Budu upřímný. Je to jediná odměna, které se vám dostane.

Dále se vaše dítě naučí přesně 43 způsobů, jak říci slovo ne či projevit svůj nesouhlas. Slovo ano nebo projev souhlasu se naučí až o hodně později. Velice záhy se však naučí říci „chci", čímž se komunikace velice zjednoduší. Vypadá to asi takto. O půlnoci vás váš syn vzbudí se slovy „Chci papat." Vezmete jej tedy do kuchyně, kde se dozvíte: „Ne, rohlík nechci. Ne, chleba nechci. Ne, maso nechci. Ne, rýži nechci. Ne, pribináček nechci. Ne, koláč nechci. Ne, jablíčko nechci. Ne, banán nechci. Ne, kaši nechci." Tatínkové se znalostí booleovy algebry či s nadáním pro silně logické myšlení, mají v těchto situacích jednoznačně výhodu.

Ať již vaše dítě šišlá a komolí slova jakkoliv, je jedno slovo, které bude vyslovovat naprosto zřetelně a přesně. To slovo je...

Foto: samphoto.cz/jiunlimited

Ilustrační fotoFoto: samphoto.cz/jiunlimited

Vstávat

Možná čekáte, že přijdu s nějakou trapnou poučkou ve stylu: „Ať děláte, co děláte, vaše dítě se probudí vždy dřív než vy." Na takové jednoduché zásady nespoléhejte. Ve skutečnosti platí, že: „vaše dítě se probudí vždy, když je váš spánek nejsladší."

Váš syn, který má část vašeho DNA, je s vámi spojen jakousi neviditelnou pupeční šňůrou. Jinak si totiž nelze vysvětlit to, že dokáže přesně vycítit, kdy prožíváte zdaleka nejkrásnější část vašeho snu. Tehdy totiž uslyšíte naléhavé: „Vstávat! Vstávat! Vstávat!"

Doporučuji urychleně uposlechnout. V opačném případě na vás začne praktikovat sadu resuscitačních technik. Ty spočívají v (napsáno v pořadí v jakém budou následovat):

  1. prudkém stažením peřiny,
  2. strkáním dětských prstíků do vašich očí (pochopíte, jak je důležité neustále mu stříhat nehty),
  3. strkáním prstíků do vašeho nosu (Pozor: Na rozdíl od vašich prstů, kterými se v nose dloubete, jsou ty jeho tenčí a dokáží zajet pěkně hluboko),
  4. skokem na břicho (vaše) z nočního stolku.

Nakonec nezbude než skutečně vstát a jít připravit nějaké to...

Jídlo

Zatímco běžně se u potravin zkoumají poměry sacharidů, tuků a bílkovin, pro krmení malého děcka je potřeba zkoumat jinou trojici hodnot: pusa, oblečení a podlaha. Tyto hodnoty jsou pro každé jídlo a pro každé krmení jiné a udávají, kolik procent daného jídla skončí v puse vašeho děcka, kolik procent skončí na jeho oblečení a kolik procent skončí na podlaze. Zapomeňte na to, že se vám hodnotu pusa podaří u normálního jídla dostat nad 50 procent. A zapomeňte na to, že by se tyto tři hodnoty staly pro dané jídlo konstantní. Vše záleží na okolnostech.

Pokud jste si dal například hodně velkou práci s přípravou daného jídla, tím větší hodnotu očekávejte u proměnné podlaha. Čím lepší šaty má váš syn na sobě, tím větší hodnotu bude dosahovat proměnná oblečení. A čím méně je jídlo zdravé, výživné a potřebné, tím větší hodnotu bude mít proměnná pusa.

Statisticky však platí, že polévky a omáčky vykazují vysokou hodnotu proměnné oblečení. Rýže a těstoviny vysokou hodnotu proměnné podlaha.

Pochopitelně existují i jídla s hodnotou pusa 100 procent. Jsou to různé bonbóny, lízátka a sladkosti, kterým by se mělo každé malé dítě vyhnout.

Problémy s jídlem jsou však nic v porovnání s tím, když přijde...

Nemoc

Podobně, jako je operační systém náchylný na viry, je i dětský organizmus náchylný na nemoci. Ať už vaše dítě onemocní čímkoliv, pamatujte, že kromě zábalů, čajů a léků potřebuje především vaši neustálou pozornost, péči a lásku. Že to svému synovi poskytujete dostatečně? Uvidíte, že se toho dá z vás vymáčknout ještě víc.

Každá běžná dětská nemoc má čtyři stadia:

1. stadium. Dítě je nemocné. Ve dne v noci se o něj staráte. Jste nevyspalý a na pokraji vyčerpání. Přes den přežíváte jenom díky instantním polévkám a energetickým nápojům. Máte pocit, že to již horší být nemůže. Těšíte se, až se váš syn uzdraví.

2. stadium. Váš oslabený imunitní systém podlehl bacilům vašeho syna. Jste nemocní oba dva a uleháte také do postele.

3. stadium. Vy jste stále nemocen, ale Váš syn se uzdravuje. Po týdnu, který strávil nečinností, se mu však v těle naakumulovalo nepřeberné množství energie. Protože s ním však nemůžete jít ven, musíte jen bezmocně pozorovat, jak proměňuje byt na úžasné dětské hřiště. Přežíváte jenom obtížně. Na to, že na vás skáče z nočního stolku, jste si již zvyknul. V těchto situacích je důležité v sobě najít vždy dostatek energie, abyste dokázal včas uhnout, než dopadne na vaše břicho.

4. stadium. Uzdravíte se i vy a po týdnu vstáváte z postele. Zjišťujete, že ve vedlejší místnosti někdo přestěhoval nábytek.

V těchto okamžicích objevíte tajemnou moc DVD přehrávače. Dost možná, že vám ta kouzelná skříňka zachrání život (tehdy, kdy už nebudete mít energii včas uhnout). V době nemoci, je vhodné pouštět vaší ratolesti...

Foto: samphoto.cz/jiunlimited

Ilustrační fotoFoto: samphoto.cz/jiunlimited

Animované seriály

Budete je znát nazpaměť všechny. Zatímco vaši bývalí kamarádi se možná právě teď chystají do kina na poslední díl Batmana, vy budete večer sledovat Krtečka. Ve vyšším věku pak přijde na řadu animovaná opice Žofka. To budou světlé chvíle, neboť tyto pohádky obsahují spoustu dobrých vtipů jak pro děti, tak pro dospělé. Vaše dítě si Žofku zamiluje a počítejte s tím, že i ve spánku si bude občas zpívat „uba bá, uba bá, uba bá".

A nakonec přijde Bořek stavitel. Zatímco policie chytá dealery nabízející dětem pervitin a marihuanu, tato návyková droga [Bořek stavitel] je volně v prodeji v každém DVD obchodě. A pokud jej jednou svému synovi pustíte, rázem uvidíte, jak globální Bořek dokáže svým válcem rolíkem rozmašírovat českou Žofku a Krtečka na cimpr campr. Zapomeňte na to, že byste se ještě mohl večer dívat na televizi. Tu bude okupovat váš syn. A vaši pravidelnou dávku emocí nebude představovat seriál Rodinná pouta, ale úvaha nad tím, zda má Bořek stavitel poměr se svojí zaměstnankyní Týnou.

Pokud chcete, abyste měli z vašeho DVD přehrávače něco i vy, vyzkoušejte nějaký animovaný seriál pro dospělé. Pokud nechcete být svědky toho, jak váš syn běhá po domě s opravdovým kladivem a honí kočku, pak mu rozhodně nepouštějte grotesku Tom a Jerry. South Park však může být dobrou alternativou k pro vás nudnému Bořkovi. Navíc, když pak na hřišti spadne nějaké děcko z klouzačky, stane se vaše ratolest naprostou hvězdou tím, jak začne volat: „Zabili Kennyho, parchanti!"

Seriál Simpsonovi mu pak zase dokáže zprostředkovat to, co mu vy dát nemůžete. Jako otec samoživitel jste svému synovi vzorem coby univerzální a pilný tatínek, který se od rána do večera nezastaví a dokáže vše od opravy auta, pofoukání bebíčka až po uvaření večeře (a kromě toho je schopen vydělávat peníze). Takový vzor je však naprosto chybný. Proto je potřeba vašemu synovi ukázat, jak má normální rodina fungovat. O domácnost se stará žena a muž - zde reprezentovaný Homerem Simpsonem - sedí před televizí s plechovkou piva v ruce.

Pokud se váš syn vzdá Bořka dobrovolně a začne sám upřednostňovat South Park či Simpsonovy, patrně u něj dochází k biologické změně nazvané...

Růst

I když vy v něm budete vidět stále ten malý a roztomilý uzlíček, kterého můžete kdykoliv vzít do náručí a pomazlit se s ním, skutečnost je bohužel krutá. Váš syn bude větší a větší a chvíle kdy jste jej - výskajícího radostí - vyhazovali do vzduchu, je nenávratně pryč.

To, že váš syn roste, poznáte podle toho, že:

  1. Když jej nosíte na ramenou, při průchodu pod rámem dveří se ozve dunivá rána.
  2. Šortky, které mu oblékáte v létě ven, byly ještě před nějakým časem normální kalhoty.
  3. Když se s ním chcete jen tak z legrace poprat, lehce vás zvedne nad hlavu, položí vás jemně na záda a řekne „no tak, táto".

Pokud patříte mezi ty šťastné muže, kterým se podařilo zdolat Mount Everest, naskytne se vám pohled na nádherné Himálaje z nejvyšší hory světa.

Pokud se vám podařilo jako otci samoživiteli dovést vašeho syna do věku patnácti let, pokud se vám podařilo přežít všechny chřipky, virózy, průjmy, horečky, vyrážky, alergie, zlomeniny a úrazy, pokud jste se dostali až sem, patrně vás čeká odměna v podobě věty, kterou v tomto věku patrně vysloví...

Táto, běž do prčic

Vše nasvědčuje tomu, že váš syn je ve stadiu puberty. Je to předposlední fáze počítačového programu „Výchova 1.0". Po ní následuje jenom nápis GAME OVER a opuštění rodného hnízda.

A tak konečně máte čas si dočíst tu knížku, kterou jste tenkrát před patnácti lety rozečetl, a dosud jste neměl čas se k ní vrátit.

Další část hodnotných rad do života si budete moci přečíst zase za týden.

Reklama

Související témata:

Načítám