Prázdniny v Římě aneb Sladký život

Děti, psi a ostatní zvířectvo jsme s obavami přenechaly péči svých partnerů. Ti nás odvezli na letiště rovněž s neskrývanými obavami: počítali s tím, že se vrátíme (pokud vůbec) okradené a zneužité vilnými Italy. Žádné tyto obavy se nenaplnily - dětem se zjevně ani nezastesklo a nás kupodivu nikdo neokradl ani nezneužil. I když jsme se setkaly s několika turisty, kteří přišli o peníze i doklady. Takže opatrnost, zejména poblíž nejnavštěvovanějších památek, je jistě na místě! Peníze jsme si pro jistotu rozdělovaly na více míst - pokud možno do taštičky na krku, do kapes, kabelky jsme měly přes břicho.

Co se týče vilných Italů, občas narazíte na otravné pouliční prodavače nebo hejsky, v některých restauracích je obsluha poněkud „vlezlá". Ale dá se to zvládnout. My jsme v těchto případech uspěly se zdvořile přátelským, nicméně jednoznačným odmítnutím. Prostě jsme se netvářily jako nafoukané nebo ustrašené fifleny, ani jsme se pubertálně nechichotaly, ale s neoblomným úsměvem daly najevo, že o bližší seznámení nestojíme a spěcháme jinam.

Naopak někde trocha koketérie neškodila! Vstřícnost a žertování s obsluhou v restauracích a barech neberte jako riziko. Je to součást atmosféry, která se cení, nepřesáhne meze zdvořilosti a milého humoru, navíc se můžete leccos dozvědět o jídle a pití, které konzumujete. Jsem přesvědčena, že vás italská obsluha oklame a okrade s daleko menší pravděpodobností než u nás (omlouvám se Čechům, kteří by v tomto srovnání obstáli). Debaty, byť lámanou angličtinou (z obou stran), jsou podle mě výhodnější než upjatá důstojnost. Když jsme zažertovaly a konečný výběr jídelníčku nechaly na doporučení obsluhy, nikdy nás výsledek nezklamal. Dokonce ani nebyl dražší, než kdybychom s odtažitým výrazem objednávaly samy podle dojmu nebo ceny.

Po pravdě řečeno, zprvu jsem měla trochu hrůzu, jak darovaný týden pojmeme: Jedna sestra je zapáleným znalcem výtvarného umění, takže jsem se bála zběsilé honičky po galeriích, kostelech, kde visí tu Caravagio, tu Rafael, tu další velikáni. Druhá sestra je požitkář ohledně jídla a pití, ale také milovnice elegance. Ale nakupovat „hadry a cetky" by zase nebavil „zbytek výpravy". Naštěstí jsme se shodly. Za prvé: Být v Římě a některé památky nenavštívit by byl hřích. Ale běhat od rána do večera do úplného vyčerpání. „necourat" se v klidu a pohodě, nasávat atmosféru, občas při dobrém jídle a pití, by byl taky hřích. A tvářit se přehnaně intelektuálně, jako že se nezastavíme před výlohami s italskou módou, by bylo rovněž ochuzením. Z toho plyne, že je zapotřebí si sestavit alespoň hrubý plán. Ne že bych byla „plánovač", ale Řím je příliš bohatý a rozmanitý. Snadno hrozí, že o leccos nezapomenutelného přijdete, nebo budete mít v hlavě mišmaš (i když ten budete mít stejně). Takže...

Jeden den si vyhraďte na starověký Řím. Tedy hlavně areál Forum Romanum, Palatinum, Coloseum. Jak sestra poněkud neromanticky, nicméně trefně, poznamenala: „Je to fakt úžasný. Nám řemeslníci udělali blbě koupelnu, že jsme ji museli předělávat za rok. Baráky jsou na spadnutí za pár let. A tihle machři uměli takhle gigantická díla, která vydržela z dob před naším letopočtem".

Byť jsem vášnivý spáč a zejména dovolenou si nehodlám kazit brzkým vstáváním, v tomto případě, pokud jste v Římě v létě, se raději vypravte na Forum Romanum co nejdřív. Jinak na vás slunce bude nemilosrdně pražit už ve frontě. V této souvislosti stojí za zmínku, že co se týče uspokojování nutnosti doplňovat tekutiny, je zbytečné s sebou tahat kupovanou vodu. Stejně za chvíli zteplá a všude po Římě jsou na ulicích k dispozici kašny a kohoutky s osvěžující pitnou vodou.