Hlavní obsah

Předpovídám tragické události!

Foto: Thinkstock

Pomocí obrazů cítím, že se něco stane

Vše začalo děsivým snem. Tehdy si Eva uvědomila, že když někoho namaluje, může ho i ztratit. Přečtěte si její příběh. Od pondělí startuje nové téma: Vyděláváte si svou krásou třeba jako striptérka a jste přesvědčená, že se nemáte zač stydět? Napište nám o tom na info@prozeny.cz a vyhrajte 500 korun.

Článek

Bylo mi 11, když mě vzbudil děsivý sen. Ne noční můra, bylo to něco, co mnou začalo třást, klepala jsem se a brečela a byla jako smyslů zbavená. Ráno jsem všechny členy rodiny varovala, ať si dávají pozor, že se dnes určitě někomu něco stane. A odpoledne do sboru přišla kamarádka s tím, že právě viděla člověka, jak skočil z okna. Večer jsem se dozvěděla, že to byl můj starší kamarád.

Rok a půl jsem se k tomu vracela, doteď s tím nejsem úplně vyrovnaná, ani nevím, proč mě to tak zasáhlo. Nadlouho tím mé věštecké schopnosti skončily, léta kolem mě umírali lidé a já to brala jako běžnou součást života. Ale pak se mi to stalo zas, hrozný sen, tentokrát dokonce konkrétní - o mém kocourkovi, zvířeti, které jsem jako kotě kojila z lahve. Večer jsme ho pustili na zahradu jako každý jiný den a už se nikdy nevrátil. Sousedka ho zabila hrozným způsobem - elektrickým proudem.

Ale proč to někdy vím a někdy ne? Vidím snad jenom to, co mnou hluboce pohne, přestože jinak jsem se smrtí vyrovnaná?

Od školky taky kreslím, většinou co mě zrovna napadne. Jednou jsem zničehonic dostala chuť nakreslit kamarádovi portrét. Do týdne jsme se pohádali tak, že se dodnes nebavíme. Později jsem kreslila přítele a velmi brzy jsme se rozešli. Zařekla jsem se, že už nikoho portrétovat nebudu. A zase uběhlo několik let.

Nedávno, daleko od domova, jsem vzpomínala na svého dalšího kocourka, teprve ročního miláčka, který mě doma čeká. Vzala jsem jeho fotku a nakreslila nádherný portrét s velikýma smutnýma očima upřenýma přímo na mě. Druhý den mi volali rodiče, že kocourek upadl do bezvědomí a teď leží na veterině. O pár dní později ho utratili, zjistili mu nevyléčitelnou rakovinu.

Ale co s tím? Pomocí snů i obrazů cítím, že se něco stane, ale dá se tomu zabránit? Před týdnem mě opět vzbudil děsivý sen. Ještě v noci jsem volala rodičům a snažila se tatínka přesvědčit, aby druhý den nejezdil na dlouhou pracovní cestu, která ho čekala. Musel mi slíbit, že ji odloží. Můj neklid zmizel a já opět usnula. Nikomu se ten den nic nestalo. Čekalo snad otce na cestě něco zlého? Nebo se měním v blázna? Kdo ví...

Vystavujete své tělo za peníze? Živíte se prostitucí a nestydíte se to vykřičet do světa? Nebo vás naopak tohle povolání pobuřuje tak, že se stavíte spíše na stranu těch, kteří ho odsuzují? Pojďte nám o tom napsat na info@prozeny.cz a vyhrát 500 korun.

ynezorPumanzeSaNyknalC

Reklama