Článek
Dnes je Heleně 23 let. Vystudovala obchodní akademii, zapsala se do několika jazykových kurzů a také na vysokou ekonomickou školu. Chvíli pracovala v kanceláři, ale ta práce ji prý vůbec nebavila, a tak se rozhodla vrátit se k práci společnice. K této „profesi“ se totiž poprvé dostala, když jí bylo sedmnáct let. „Byla jsem se bavit v klubu, a už jsem chtěla jít domů. Jenže ke mně přišel jeden Američan a pozval mě na drink. Byl moc milý a sympatický, moc hezky jsme si povídali a on mi pak nabídl hodně vysokou částku za to, že s ním strávím noc,“ vzpomíná Helena, která na neobvyklou nabídku kývla a rozhodně prýnelitovala.
„Byla to nádherná noc v luxusním hotelu s milou společností. Dal mi na sebe číslo a později jsem za ním jezdila do Ameriky. Také mi řekl, že jsem krásná a chytrá a mohla bych to v téhle práci někam dotáhnout,“ popisuje Helena.
O jeho slovech pak několik dní přemýšlela a došla k jasnému závěru: „Říkala jsem si, proč to nezkusit. Přítele nechci, cestování miluju, sex občas taky potřebuji a peníze také tak krásně voní... Kontaktovala jsem tedy pár agentur a už jsem jen čekala, až se ozvou,“ dodává Helena.
Znalost cizích jazyků a profesionalita jsou u společnice samozřejmostíFoto: Thinkstock
Poprvé se klepala vzrušením
Na svou první zakázku vzpomíná Helena jako dnes. Letěla do Milána a v letadle se prý doslova klepala. Ovšem ne strachem, ale vzrušením. „Přiletěla jsem tam v pozdních odpoledních hodinách, jeli jsme do hotelu, šli na večeři a večer proběhl sex. Ráno jsem zase byla na letišti,“ říká jakoby nic Helena.
Mezi její nejčastější klienty patří manažeři, majitelé firem, akcionáři, režiséři a politici. Buď jsou to prý muži, kteří mají rodiny, ale nejsou v manželství spokojení, nebo je jednoduše baví užívat si něčeho zakázaného. „Ale jsou to také muži, kteří zasvětili svůj život práci. Pracují nonstop, kolikrát je skoro nevidím, mají nějaký meeting a sejdeme se až u večeře a pak v posteli,“ říká Helena. Podle ní služby společnic využívají klienti, kterým se říká sběratelé. „Jsou sexem posedlí a pořád si volají holky a střídají je,“ upřesňuje Helena.
Tvrdě vydělané peníze
Také vás zajímá, jak je tahle práce placená? Samozřejmě, že velmi dobře. „Troufám si říct, že maximum, které si společnice vyšší třídy může měsíčně vydělat, je tři sta tisíc korun, plus něco navíc a nějaký ten luxusní dárek,“ říká Helena.
Z jejího vyprávění je ale jasné, že to nejsou lehce vydělané peníze. „Musíte být nonstop k dispozici. Někdy někam letíte na dva dny, jindy na týden,“ vysvětluje Helena. Navíc žádná agentura vám prý nezajistí stoprocentní bezpečnost. „Chlap, který si takto volá holky, si většinou nic nedovolí, protože posílá kopie zaplacené letenky, zaplaceného hotelu nebo místa, kam se jede. Přesto ale třeba já bych nikdy nejela do žádné arabské země, protože tam vám nikdo nepomůže. Vím o jednom hodně vlivném muži, který tam má dům ze zlata s mřížemi v oknech a s holkami si vyloženě hraje,“ tvrdí Helena.
Jejím krédem je, že i placená společnice má svá práva. Proto, když se jí klient nelíbí, vadí jí jeho chování nebo i fyzický vzhled, klidně ho odmítne. „Neznamená to, že když on mě platí, já jsem jeho otrok.Už několikrát jsem odjela, protože se mi třeba nezdálo jeho chování nebo ubytování, nebo protože tam místo pána byla i jeho manželka či jiná holka, o které nic neřekl,“ vysvětluje Helena.
Tip redakce:S tím, žei v běžné práci jde o sex, se svěřuje naše další čtenářka. Přečtěte si její příběh Sex nemám ve smlouvě.
A co láska?
A jakou Helena plánuje budoucnost? Co když se jednou vážně zamiluje a bude chtít založit rodinu? „Je to těžké. Mám chlapy tak naučené, že nevím, jestli dám v budoucnu někomu šanci. Ale malá naděje ve mně je,“ svěřuje se Helena. Navíc prý už lásku zažila, zamilovala se do klienta, Araba žijícího ve Švýcarsku. „Byl moc atraktivní, uměl to se ženami, fungovala mezi námi neskutečná chemie. Naše první setkání bylo ve Vídni, pak jsme spolu byli v Londýně, v Jihoafrické republice, v Los Angeles a na Maledivách,“ vzpomíná Helena s tím, že tolik romantiky nikdy nezažila. Bohužel žádný happyend se nekonal. Zemřeli mu rodiče a musel se odstěhovat do Dubaje, kde žije zbytek jeho rodiny. „Psal mi, že ví, že já bych tam nikdy nejela, proto náš vztah ukončil. Už je to víc než rok a já na něj stále nemohu zapomenout,“ přiznává Helena.
Ta nyní spíš než na lásku myslí na to, jak uskutečnit svůj sen. Chce totiž podnikat, šetří si vydělané peníze a má v plánu si otevřít kosmetický salon. Snad bude mít v tomto směru více štěstí než na poli lásky…
Co si o Helenině příběhu myslíte? Jak byste se zachovali, kdybyste věděli, že vaše dcera je společnice?
