Článek
Chovala jsem se uvolněně, ráda se směji a atmosféra byla super. Po 10 měsících práce mi najednou začalo svítat. K narozeninám jsem od šéfa dostala tolik růží, kolik jsem měla let, kdykoliv jsem něco potřebovala, bylo ihned vyřešeno. Vzhledem k tomu, že jsme oba pracovali na nejvyšších pozicích, jsem to brala jako samozřejmost, a slova kamarádky, která mě varovala, jsem nebrala vážně.
On přece není na ženský!
Byla jsem vdaná, dvě děti, měla jsem celkem spokojený život, svůj dům a auto, takže jsem neměla důvod něco si začínat. A on přece prý není na ženský. A pak jsem najednou jakoby prozřela - jiný pohled, jiný úsměv a chvěly se mu ruce. Při přebírání jedné stavby si stoupl za mě a jemně se přitiskl - projel mnou blesk a najednou bylo všechno jinak.
Měla jsem strach se na něj podívat, nevěřila jsem sama sobě, že jsem schopná vůči němu něco cítit. Byl o 10 let starší a byl to šéf. Vytratila jsem se a nešla ani na raut, ráno jsem se bála jít do kanceláře. Ranní rituál čaj a denní tisk jsem předala písařce a sama se vypařila něco zařizovat, abych se s ním nemusela potkat - teda alespoň ne brzy. Oběd mě neminul. Choval se naprosto úžasně, najednou to nebyl ten tvrdý, přísný a nepřístupný člověk - vlastně ke mně nikdy takový nebyl.
Museli jsme si dávat před kolegy pozorFoto: samphoto.cz/jiunlimited
Začala jsem v tom lítat!
Choval se nenuceně a stěžoval si, že z rautu nic neměl, protože mne stále hledal, kde jsem se ztratila. Pomalu ze mě začal opadávat stres. A najednou mi s ním bylo krásně, chtěla jsem jej mít blíž, ale zábrany stále vítězily. Po dvou měsících ale i ty padly a bylo zle - lítala jsem v tom. Dalo mi spoustu práce nedat na sobě nic znát před kolegy a podřízenými.
Samozřejmě to prasklo u něj doma. Já jsem nic bourat nechtěla, on ano, ale dopadlo to všechno jinak. Naplánoval náš nový společný život, ukončení stávajících manželství nebyl až takový problém (děti byly samostatné). A najednou přišel pokus o sebevraždu jeho ženy, vyhrožování, že se oběsí, pokud od ní odejde, atd. A on to nevydržel. Rozvod stáhl. Byli jsme dále spolu, pracovali vedle sebe a já jsem si najednou uvědomila, že to tak nechci.
Našla jsem si práci v jiném městě a odjela. Několikrát jsem jej viděla dole u branky, ale neměl odvahu zazvonit. A tak to bylo asi dobře. Manžel o mém románku nevěděl - alespoň mi to nikdy neřekl. Těch pěti let nelituji a možná jsem byla jednou z mála, která měla to štěstí, že ji její šéf miloval a nešlo jen o flirt.
