Článek
Z útulku jsem si obstaral kočku, která ve mně okamžitě poznala samce a žádostivě na mě vystrkovala zadek. Nemám však choutky jako Marilyn Manson a nadále se ohlížím po jiných kočičkách. Po kastraci se micka zklidnila a otravovat přestala. Tuhle operaci bych doporučil i některým ženám - hysterkám, které obtěžují celý den. A bohužel ne sexuálně (pochází-li hysterka z útulku, zákrok je prováděn zdarma).
Na co jsem ale připravený nebyl, je můj smrad. Fuj. Někde jsem četl feministické zvrhlosti typu: „Penis je obyčejná hadice sloužící k vypouštění moče, zapáchá a pod předkožkou se hromadí zbytky zaschlého semene, které uvízly při letu na záclonu." To naštěstí není můj případ. Denní hygienu rozhodně nezanedbávám, dokonce experimentuji s depilací. Teď mě v podpaží svědí, jako by mi tam rostly nové zuby.
Ale že něco není v pořádku, bylo vidět na extrémní spotřebě deodorantů. Když si pak ode mě v tramvaji odsedla jakási babička, rozhodl jsem se bezpodmínečně vyhledat odbornou pomoc. Prádelnu! No jistě, úplně jsem zapomněl na praní. Pračka je domácí spotřebič sloužící k vyčištění oděvů. Pozor: neplést si s lednicí. V pračce rozhodně nenajdeme pivo ani přešlé jogurty.
Následující zpověď je opravdu osobní. Mami, prosím, nečti to. Doteď jsem ponožky používal pár dnů po sobě, maximálně týden. Když byly už dostatečně tvrdé, opatrně jsem je vložil do igelitového pytle a snažil se zapomenout. Jsem prase? Pardon, ale MOJI pračku si nechala bývalá.
Kočka mi způsobila pár nepříjemných situacíFoto: samphoto.cz/jiunlimited
Nedávno jsem se vyválel ve sněhu (předváděl jsem Katku Neumannovou na mistrovství v Liberci; podrobnosti uvádět nebudu, snad jen, že roli sehrála i tequila). Na druhý den jsme s kamaráy v těch flecích od soli objevovali nové mapy a já našel dokonce obličej Angeliny Jolie. Miluji ten špinavý pražský sníh.
Zničené kalhoty jsem opět vložil do kontaminovaného pytle a šel si koupit nové (!). Až ve zkušební kabince mi konečně došlo, že se chovám jako by žádná finanční krize neexistovala.
Pro moje prádlo nadešel velký den recyklace. Jako turista vracející se z letiště se čtyřma plnýma kuframa jsem dorazil do samoobslužné prádelny. Vhodím minci, obsah kufrů vyprázdním do bubnu pračky a zmáčknu tlačítko. Zbytek „ozdravovací kúry" prokecám u kafe se třema norskýma studentkama. Pohoda. Fakt nevím, co ženám na tom praní vadí. Vždy jsem slýchal: „Já jsem dnes celý den prala. Cos udělal ty?!" Až budu velký, chci být majitel prádelny. Ta se každý večer změní na music club - do točících se praček nastrkám žárovky a ušetřím za discokouli.
Vzpoměl jsem si na Mr. Beena a jeho skeč v prádelně. Já jsem rozhodně chytřejší. Moje prádlo nebylo ani růžové, ani smrsklé. Akorát pořád trochu páchlo. Asi jsem měl použít i prací prášek.
Vtom mi to došlo. Ten smrad, to nejsem já. Je to moje kočka! Oblečení před spaním vždy jenom hodím na podlahu, a tak je pro ni snadným cílem. Aha, praní potřebuje tedy i úklid a úklid potřebuje ženu. Zatím tedy budu smrdět jako kočičí moč.
