Hlavní obsah

Snila jsem o lepší práci. A mám ji!

Foto: Thinkstock

Přání být spisovatelkou jsem si splnila

Někdy si s námi život pořádně zahrává a v té době se naše sny upínají k základním hodnotám. Své o tom ví čtenářka Alexandra, jejíž velký sen se opravdu splnil. A jaký je ten váš? Napište nám na info@prozeny.cz a vyhrajte 500 korun.

Článek

Život se se mnou nemazlil a zasadil mi pár krutých ran. Můj tatínek mi zemřel, když jsem byla malá, a maminka mě vychovávala sama. Každý člověk, který vyrůstal bez rodiče, ví, jak to může být těžké. Nejen citově, ale i finančně jsme obě strádaly.

Když se na obzoru objevil hodný strejda, který měl mou mámu rád, věřila jsem, že už bude jen líp. Pár krátkých měsíců tomu tak opravdu bylo. Ale drahé dárky a společné výlety mi tátu nikdy nenahradily. Pak otčímovi zemřel otec a on začal pít. Každý den chodil opilý domů a mlátil nás. Facky? To bylo málo. U nás padaly pěsti a kopance.

Naštěstí se mamince podařilo vypakovat ho z bytu, ale i když u nás nebydlel, podepsal se na naší psychice. Maminka skončila v nemocnici a prodělala tři operace páteře a přestávala mít cit v končetinách. Při škole jsem pracovala, abychom měly alespoň to nejdůležitější.

Když mí vrstevníci odcházeli na vysokou školu, já nastoupila do práce a přibrala si pár brigád. Po čase jsem si našla přítele. Nic ale v mém životě nebylo růžové, takže ani náš vztah. Zjistila jsem, že je závislý na automatech a ukradne, na co přijde, aby mohl jít hrát. Když i ode mě chtěl peníze, přes to, že věděl, jak na tom jsme, rozhodla jsem se to ukončit.

Foto: Thinkstock

Moje maminka už není ve stresu a uzdravuje se

Jednoho dne, když jsem přišla do práce, mi zaměstnavatel oznámil, že se jeho firma položila a on nemá na výplaty. Byla jsem bez práce i bez peněz. Chodila jsem po pohovorech, kde mě kvůli nedostatku zkušeností odmítali. Naše finanční situace byla natolik neúnosná, že ji neslepily ani brigády, a tak jsme přišly o trvalý pobyt a domov, jenž byl naší rodině přes šedesát let.

Bydlely jsme u známé v rozpadlé chatce u lesa. Začala jsem pracovat v místní sklárně u pásu. V tu dobu se naše situace začala pomalu, ale jistě zlepšovat. Přece jen jsem ale chtěla, abychom bydlely samy a já dostala práci lépe finančně ohodnocenou, která by mě i bavila, vždyť mi bylo dvacet let a já byla plná snů a nadějí. V té době jsem se úplnou náhodou dostala k tajemství, tedy zákonu přitažlivosti. Zprvu mi přišlo, že to je hloupost, že to nemůže nikdy fungovat, ale neměla jsem už co ztratit, a tak jsem to vyzkoušela.

Představovala jsem si, že jsem úspěšná spisovatelka a že je moje maminka zdravá a bydlíme v krásném velkém slunečném bytě. Cestou do práce, z práce i během ní jsem na to myslela. V těch chvílích jsem byla velice šťastná a měla pocit, že se to stalo. Několik týdnů jsem doslova žila ve snu. Ale věděla jsem, že bych pro to měla taky něco udělat, a napadlo mě začít psát knihu. Napsala jsem stovky povídek, tak proč nezkusit čerpat z nich. Výsledkem byl román, který doslova zmizel z pultů knihkupectví. Kdyby si ale vydavatel nepřečetl můj rukopis, kdybych si to usilovně nepřála, tak se to asi nikdy nestane. Postupně jsem napsala několik knih, díky kterým jsem mohla koupit byt a moje maminka se začala uzdravovat, protože už neměla důvod být ve stresu.

Můžu tedy říct, že mé přání se mi splnilo. Teď mi ještě schází hodný muž a domov plný dětí.

O čem sní české ženy? Pojďte s námi doplnit bílá místa ve statistikách! Napište nám své sny na info@prozeny.cz a vyhrajte 500 korun.

ynezorPumanzeSaNyknalC