Článek
Byla jsem odpůrcem mobilů pro děti, už vidět, jak je pro ně problémem nezapomínat školní tašku, klíče, čip do školní jídelny... Svou dceru jsem v první třídě do školy vodila a chodila si pro ni, má pružná pracovní doba mi to umožňovala. Na kroužky do sousedního města jsem ji vozila.
A pak jsem si řekla, že musím odstřihnout pomyslnou pupeční šňůru a naučit ji samostatnosti a ve druhé třídě začala do sousedního města jezdit sama, autobusem. Jenže ouha... jednou mi na můj mobil zazvonilo cizí číslo, a volala paní, že má dcera nastoupila do jiného autobusu a je prostě jinde, než měla být.
Asi musela být zoufalá, protože je introvertní a s nikým nemluví. A bylo to, strach, představy, co by se s mou holčičkou mohlo stát... a hurá... Ježíšek nadělil dcerušce mobil... Na začátku používání mobilu jsme stanovili jistá pravidla. Ve škole má mobil vypnutý, má daný limit na volání a sms.
Ještě se mi párkrát stalo, že se dcera ocitla jinde, než měla, odpadl kroužek... prostě mobil našel uplatnění tam, kde měl. A já, když se někde zdržím, můžu jí zavolat a mám jistotu, že někde zmatená nepoletuje.
Je prima mít nad dítětem kontrolu, ale pořád si musím uvědomovat, že přílišná kontrola škodí. Měla by mít hranice, hlavně u těch starších dětí, aby té kontroly nebylo příliš. Snad se mi to podaří ustát, protože jsem pořád pomyslným odpůrcem mobilů u dětí.
Od pondělí startuje nové téma: Mám dítě s handicapem. Už teď můžete posílat své příběhy na info@prozeny.cz a pokusit se tak vyhrát honorář 500 korun.
