Článek
Nevím, čím to je, ale rozhodně o sobě nemůžu říct, že jsem dítě štěstěny. Mně nejspíš tři sudičky, které kdysi stály nad mou postýlkou, předpověděly, že snad nikdy nebudu spokojená se svým povoláním. Přesněji, šéf spokojen s mou prací. Ať se snažím, jak se snažím, má snaha nebyla nikdy oceněna. Spíš naopak. Jsem vystudovaná ekonomka, takže vím, že nejsem bůhvíkdo, ale na druhou stranu nejsem ani poslední kolo u vozu, se kterým by druzí mohli nakládat, jak se jim zachce.
Bohužel, svět je nespravedlivý a i věci, které by se neměly dít, se běžně dějí. V každé firmě, ve které jsem pracovala, jsem se potýkala se šikanou. Díkybohu že zatím ne s fyzickou, ale „jen“ psychickou, která je ovšem mnohdy horší.
Měla jsem šéfovou, která se zdála jako solidní a vstřícná dáma. V práci jsem byla sotva druhý měsíc a můj názor na ni se začal pomalu, ale jistě měnit. Párkrát do týdne mě požádala (ne zrovna slušnou formou), zda bych nemohla zůstat pár hodin přesčas a dodělat věci, které nestihla její oblíbenkyně. Snášela jsem to dva týdny, pak mě to přestávalo bavit.
Trčela jsem v práci o tři hodiny navíc, které mi nikdo nezaplatil. Řekla jsem si, že se slušně ozvu, že nehodlám za někoho dělat práci. Bohužel jsem na to nenašla odvahu, z šéfové jsem měla strach. Samozřejmě že rodina si brzo všimla, že z práce se nevracím ve čtyři, ale v sedm.
Manželovi se to přestávalo líbit, ale já mu zakázala se o mojí práci bavit. Takže chudák radši jen smutně koukal na přepracovanou trosku a mlčel. Ze stresu jsem přestala jíst, takže jsem výrazně zhubla. Byla jsem nervní a do práce jsem chodila se sebezapřením.
Bylo běžné, že mi šéfová vracela klidně i pětkrát práci na přepracování, jelikož se jí pokaždé něco nelíbilo. Stačila maličkost. Došlo to tak daleko, že jsem se psychicky zhroutila. Naštěstí se to stalo doma. A manžel nezahálel a rozhodl se mi pomoct.
Hned další den jsme zašli za šéfovou a snažili se to nějak vyřešit. Chtěla jsem, ať to manžel zkusí nejprve nenásilně, jelikož jsem si nemohla dovolit přijít o zaměstnání, ale nesouhlasil a jako správný chlap se tomu postavil čelem.
Nad šéfovou už bohužel nikdo nebyl, takže můj vyhazov byl jistý. Ale nelituji. Teď mám konečně klid, který jsem dlouho nezažila.
A nyní mě v práci nikdo šikanovat nebude. Leda že bych to byla já sama. Otevřela jsem si totiž ordinaci s čínskou medicínou, kterou jsem se rozhodla studovat a která mě moc baví. Tak uvidíme. Třeba někdy vyléčím i ty psychicky zhroucené duše, které nikdo neocení a zachází s nimi jako s kusem hadru. Přeju všem hodně štěstí a úspěchů, víc, než jsem měla já.
V pondělí rozjíždíme další zajímavé téma o tom, jestli věříte na lásku přes internet? Máte zkušenosti s tímhle způsobem seznamování? Pojďte nám o tom popovídat na info@prozeny.cz a vyhrát 500 korun. Vánoce se blíží a peněz není nikdy dost!
