Hlavní obsah

Váš příběh: Nedokážu od něj odejít!

Foto: Thinkstock

Sama nevím, co mě u něj drží

Některé ženy nedokáží opustit chlapa, i když jim ubližuje. Příkladem je Petra. Proč to dělají? Proč některá rozsekne vztah za minutu a jiné tápou roky, nechávají si ubližovat a pořád nejsou schopné říct, že je konec?

Článek

„Poznali jsme se na diskotéce, kam mě vzala má nejlepší kamarádka,“ vzpomíná na počátky svého vztahu osmadvacetiletá obchodní zástupkyně Petra z Liberecka. A popisuje detaily, jak je v první fázi vztahu všechno jen růžové.

První roky stály za to

„Nejdřív jsem si nevšímala jeho pohledů, ale pak mě pozval na drink, zapovídali jsme se a přeskočila jiskra. Byl vtipný a roztomile praštěný. Po tom, co jsem mu dala své telefonní číslo, mi dokázal několik týdnů psát romantické zprávy. Jezdili jsme na výlety, festivaly, do kina, poznávali nové přátele. Stal se z nás pár. Bylo to skvělých pět let, ve kterých jsem si myslela, že jsem našla toho pravého,“ vzpomíná dnes již zlomená mladá žena, která podle mého odhadu váží 50 kilogramů i s postelí. Ale kdy vlastně nastává ten zlom, hranice, za kterou se láska může změnit v horor?

Pil a urážel mě

„Všechno najednou bylo důležitější než já. Začal se stýkat jenom s kamarády a vracel se domů nad ránem – opilý.“ Petra ale chtěla vztah zachránit za jakoukoliv cenu.

„Nechtěla jsem, aby snad došlo k rozchodu, takže jsem se dožadovala toho, aby mě na některé vybrané akce bral s sebou. Občas jsme se potkali i náhodně, protože prostě bydlí kousek od mého sídliště,“ vybavuje si Petra, jak vypadal její život o nějaký ten pátek zpátky. A připomíná, že taková setkání obvykle nedopadla podle jejích představ.

„Když jsme se potkali, byl samozřejmě opilý. Urážel mě a vykřikoval nesmysly, že mám něco s každým, na koho se jen podívám. Nevím, kde se to v něm vzalo, ale začal neskutečně žárlit na všechny a všechno. Proto jsme se taky většinou pohádali a já chodila domů s brekem,“ otevřeně přiznává.

Když já ho mám ráda i tak

Proč trpěla? Proč svůj vztah neukončila již v těchto začátcích? Petra na to nedokáže odpovědět. Ví jen jedno. Že v sobě nemá jasno.

„Každý večer jsem se ptala sama sebe, proč s ním chci být, co mě k němu táhne, ale srdce nějak vítězilo nad rozumem,“ obhajuje své chování. Jenže čím déle přítelovo chování omlouvala, tím se k ní přibližoval další problém. Fyzické násilí na sebe nenechalo dlouho čekat.

Zlomil mi nos

„Když už jsem si myslela, že nemůže být hůř, po jedné žárlivé scéně mě pěstí praštil do obličeje tak, až jsem spadla pod kulečníkový stůl. Zlomil mi nos. Naši společní známí postávající poblíž byli sice v šoku, ale nikdo z nich nic neudělal,“ popisuje jednu z otřesných scén. Jediný, kdo měl o celé věci a Martinových násilnických sklonech jasno, byla přítelkyně Markéta.

„Moje nejlepší kamarádka mě neustále přesvědčovala a dál přesvědčuje o tom, že tento vztah nemá smysl, a bude lepší odejít, jenže… Nedokázala jsem to předtím, a nevím, jestli to dokážu teď. Přitom je to pořád dokola. Pokaždé přijde, omlouvá se. A já mu nakonec vždycky odpustím,“ krčí provinile rameny a čeká ode mne další „proč“? Nemýlí se. Nedá mi to. Ptám se. A tak pokračuje ve vysvětlování.

„Ani sama nevím. Asi nemám sílu. Bojím se, co bude dál, když bych od něj opravdu odešla. Myslím, že by to rozchodem neskončilo. Už jednou napadl mého kamaráda, který se mě před ním snažil bránit. Poprali se a kamarád má trvalé následky. Kdo ví, co by vyváděl po rozchodu?“ posmutněle dodává Petra.

Čekám na zázrak

Kromě toho, že by si přála, aby Martin nikdy nezačal pít, má Petra i další sny. „Chci, aby se změnil, a věřím tomu, že ten den jednou přijde. Markéta mě sice zlobí dotazy, zda mi to za to stojí, ale upřímně? Nevím,“ klopí oči k zemi, vzdychne a do chvíle ticha, která mezi námi panuje, pronese otázku směrem ke mně. „Víš, co se mi jednou v noci zdálo?“ „Povídej,“ nabádám ji.

„Sen o svobodě. Byla neskutečná, ale vzdálená. Chtěla jsem si na ni sáhnout, ale pořád ode mne utíkala,“ s očima zvlhlýma pláčem vytahuje kapesník z kabelky. Její život je asi opravdu složitý. Především i kvůli tomu, že se před svým přítelem momentálně zapírá.

Dnes nevydržím bez vodky

„Ze strachu před ním lžu i sama sobě. Po večerech sedím doma, piju vodku a přemýšlím, co dál. Vždyť mám na vybranou jako stovky ženských přede mnou. Jenže kde sebrat tu sílu k odchodu?“ ptá se sama sebe. „Nedokážu to. A vlastně ani nevím, jestli bych si lepšího chlapa zasloužila. Chyba je možná ve mně. Kdo ví,“ nepřipouští si jinou možnost zhroucená Petra.

Třeba když uvidí, že není jediná, kdo nemůže odejít od svého partnera, podpoří ji to v činech. Proto pište své příběhy a pomozte si navzájem! Poraďte Petře, kde má tu sílu vzít!

ynezorPumanzeSaNyknalC