Článek
Pro rozhovor s hercem a moderátorem Vladimírem Čechem jsem si přišla na vernisáž obrazů jeho kamarádky, kterou zahajoval. Spatřila jsem okouzlujícího a šarmantního muže. Takového, jakého jsem ho vídala v dávno zrušeném pořadu Chcete být milionářem? Tentokrát se nepokoušel laskavě zviklat sebevědomí soutěžících, jak mu kdysi předepisoval scénář. Ale kouzlem sobě vlastním hovořil úžasně a s vtipem o době, kdy byl zcela svobodný a mohl si dovolit mít milenky a povídat si s nimi třeba i básničky. Rázem jsem vycítila, že ženy jsou alfou a omegou jeho života.
Řekl jste mi, že milujete ženy, kdy se vám začaly líbit?
Vzhledem k tomu, že jsem sexuálně orientovaný na ženy, líbily se mi odjakživa a byly mým koníčkem celý život. Myslím si, že do té míry, jak může muž ženám rozumět, tak jim rozumím a respektuji je. Jsou to krásné bytosti, které nám občas pijí krev, ale my jim také. Přesto bez sebe nemůžeme žít.
Myslíte si, že ženám rozumíte dobře, říkáte, že ano...
O ženách je takový vtip od Renčína. Chirurgové na operačním stole skloněni operují ženu, a jeden z nich povídá: „Je to pravda, v těch ženských se člověk prostě nevyzná.“
Kolik jste měl žen v životě, spočítal jste to někdy?
Kdysi jsem se to o pokoušel, ale zjistil jsem, že se to nedá. Nebylo jich málo. V nadsázce jsem říkával, že by to na takovou prvomájovou manifestaci někde v nějakém menším okresním městečku vydalo.
Jsou to stovky ?
To už nechám na představivosti těch, co to budou číst.
Kolik jste měl manželek?
Dvě. Jednu ještě mám. A děti mám čtyři. Dvě z prvního manželství a dvě z druhého. Co se dětí týče, tak by lidoví humoristé mohli říct, že to sekám jak Baťa cvičky. Já to mám vždycky stejně. Kdyby se mnou nějaká žena chtěla plodit děti, tak ji musím upozornit, že první bude dcera a pak syn. Takže z prvního manželství mám dceru a syna a z druhého dceru a syna. První dceři bude letos 30, synovi bude 22, dceři z druhého manželství 17 a nejmladšímu synovi 7.
Na zkoušce s kolegy z divadla RokokoFoto: mestskadivadlaprazska.cz
Když dnes pozorujete své děti a srovnáte sebe v jejich věku s nimi, vidíte v tom nějaký rozdíl?
Myslím si, že mladí lidé jsou úplně stejní, jako jsme byli my. Akorát vnější okolnosti se změnily. V naprosté většině byly okolnosti, které jsme měli my, horší, ale tu a tam jsme zažili i velmi zajímavé věci. Komunistický režim, který jsme tady měli, byl strašlivý. Ale kupodivu jsme byli vnitřně svobodnější, než jsou děti i lidi teď. Tato doba se vyvíjí nějak divně.
V čem jsme byli svobodnější?
No, měli jsme toho nepřítele jasně daného a vedle toho nepřítele jsme se sdružovali v hospodách, na mejdanech a podobně. Člověk měl skoro vždycky jistotu, že je tam nějaký práskač, který donáší StB. Ale bylo nám to jedno a udržovali jsme zvláštní pospolitost, což si myslím, že se dnes neděje. Dnešní doba je pro všechny a tedy i pro mladé tvrdší.
