Článek
Jsem Kamila, je mi 29 let, pracuji v pojišťovně, mám ráda hudbu, sport a pohyb. Asi od 10 let jsem byla oplácané dítko, rodiče se sice snažili mě v jídle hlídat, někdy se jim to dařilo, jindy méně...
Kolem 15. roku jsem se rozhodla se svou baculatostí zatočit - povedlo se poprvé, do tanečních šla vysportovaná kudrnatá slečna k světu - jenom proti těm 16letým nohatým holčinám už to byla „ženská". Po maturitě šla ale kila nahoru - režim zkouškových období, kdy jsem se „odstěhovala“ do knih, mi během 10 semestrů pomalu, ale jistě nabalil skoro 20 kilo navíc. Po skončení vysoké školy v roce 2004 jsem na svých 168 cm vážila 88 kg!
Jen cvičení mi nepomohlo
Trápilo mě to, sporty a aktivity s mými kamarády se mi provozovaly podstatně obtížněji, oblečení na mě sice ještě bylo (44 jsem ještě oblékla, ale těsně), ale mému „oku estéta" výsledný dojem moc nelahodil, co si budeme namlouvat. Zkoušela jsem opět zhubnout cvičením. Výsledek bylo 5 kg - nic moc, ale aspoň něco - a začala jsem se smiřovat s tím, že kolem 80 kg budu mít napořád.
V létě 2007 na rekordních 59 kilechFoto: archiv čtenářky
V létě 2005 jsem se kvůli práci musela přestěhovat do Prahy. V červenci toho roku jsem byla na krásné dovolené v Julských Alpách - ve skupině označené turisté. Druhá skupina dělala přechod s výstupem na Triglav - tehdy jsem té bandě mých vrstevníků záviděla. Když mě ke konci při sestupech bolela kolena tak, že jsem brečela, naštvala jsem se na sebe...
Po uklidnění přišlo přemýšlení, na jehož konci byl plán. Ověřím si, zda můžu i já zhubnout, nebo zda mám nadváhu v genech. Bude to experiment - a proto, abych zjistila, jak to opravdu je, musím dodržovat nutná pravidla. Vyhledala jsem si dostupnou odbornou literaturu, následovala úprava životního stylu směrem správná strava + vhodné sporty. Každodenní počítání joulů jsem brala jako luštění křížovky či sudoku, nákup a přípravu zdravého jídla jako rozmazlování sebe sama a sport jako zábavu - ve fitku jsem si na aerobiku a spinningu udělala pár dobrých kamarádek, které bydlely kousek ode mě, a pak jsem se těšila nejen na hodinu, ale i na moje holky.
Podzim '05 - 82 kg a květen '09 - 65 kgFoto: archiv čtenářky
První čtyři měsíce byly nejhorší
K Vánocům jsem dostala digitální váhu, v kalendáři každý pátek byla kolonka na aktuální hmotnost! Ještě trochu měr a vah: leden 2006 - 84 kg (ach, ty Vánoce), říjen 2006 - 65 kg. Nejhorší byly první čtyři měsíce, kdy jsem opravdu dodržovala režim a okolí nic nevidělo - bylo mi trapné jim říkat, že po obědě si zmrzku nebo zákusek nedám nebo že to jídlo večer si taky objednávat nebudu, protože „držím dietu". Ale pak vše bylo lepší, snazší a už jsem uměla odhadnout, s čím si tělo poradí a co už nechce, tak i režim nemusel být tak přísný, a když přišlo porušení, věděla jsem, jak to vykompenzovat.
Teď, po období jahod a borůvek a výborných koláčů, mám problém se „dvěma kousky" nahoře, ale o dovolené, kterou strávíme nejdřív na kole a pak v horách a zas na vyjížďkách na kole a bruslích a po svých s batohy na zádech, se zas umravním:-)
Jinak vám dík, že podporujete prostřednictvím webu všechny, které problém hubnutí a nehubnutí pálí... Všechny si ve finále musíme pomoci samy, ale sama vím, že vědomí toho, že v tom nelítám sama, ale je tady spousta podobných lidí, mě mockrát dovedla nakopnout.
Všeho s mírou, nepřehánět a hlavně žít... to přeju všem!
Svoje hubnoucí příběhy nám můžete zasílat ještě do dnešního poledne. Pozor, s Tématem týdne si dáme na příští týden pauzu. Chceme vám dát také prostor, abyste si užily prodloužený víkend! Ale ten následující týden už se opět budeme těšit na vaše příspěvky a příběhy! Jaké však to nové Téma týdne bude, to si zatím necháme pro sebe!
