Hlavní obsah

Běda ženám, kterým muži vládnou!

Foto: Thinkstock

Nesnažte se být jiná, než jsteFoto: Thinkstock

Reklama

Jana chtěla být hodná. Přála si být téměř sterilní. Toužila být uvnitř mrtvá. Chtěla se zbavit všech svých radostí, vášní, protože jen tak to mohla vydržet s tím sucharem, kterého měla doma. Myslela si, že když si ho před deseti lety vybrala za manžela, musí se mu zcela podřídit. Jen za takových podmínek si ta dobračka myslela, že ji bude mít rád a vydrží to s ní.

Článek

A ona si ho asi takového zaslouží. Ale jak to s ním do konce života vydrží? Nicméně jedné vášně se vzdát nemohla. Občas si jít svobodně zatančit. Ze začátku to bylo občas, později každý víkend. Aspoň na jeden večer prchala z domova od něj i od dětí. A jen tehdy se cítila svobodná a šťastná. Než se vrátila domů a padla na ni ta nesnesitelná tíha. Myslela si, že se chová hodně špatně. A cítila se provinile. Kvůli dětem. Protože nedokáže být šťastná s jejich otcem.

To rozhodnutí nakonec málem odnesla svým zdravím. Ale postupně přišla na to, že když dá svobodu jemu, bude moci dělat to, co má ráda, a být s těmi, které má ráda. A nebude se za to muset cítit nepatřičně. Dokázala si přiznat, že celou dobu utíkala od něj, protože se změnila. Je těžké si přiznat, že jste se mohly zmýlit. Nebo se špatně zamilovat. A rozhodnout se zůstat sama. Ale Jana už nemusí přehánět a krást někde tajně svobodu do zásoby. Jako kdyby zítra měl být konec světa. Nebo spíš, že zítra by se už nikam nemusela podívat. Už nikdy nebude provinilá. Provinilá za to, že se chová tak, jak to cítí. Bude žít tak, jak si sama přeje. Bude žít v současnosti se všemi vášněmi, radostmi, starostmi a v pravdě a lásce. V lásce nejen ke svým dětem, ale především sama k sobě. Jen za takových podmínek bude mít jistotu, že i její děti si zachovají svou vlastní tvář. I za tu cenu, že si v budoucnosti projdou vlastními, třeba i trpkými zkušenostmi.

Foto: Thinkstock

Vyrovnanost přináší uspokojení ze vztahuFoto: Thinkstock

Chceš studovat? Tak vypadni!

Lenka se chtěla vykašlat na školu a přála si změnit každou buňku svého těla. Přestože škola byla jejím těžce vymodleným dítětem. Odešla kvůli ní ze zaměstnání a mohla si ji dovolit jen díky finanční pomoci rodičů. Teď se jí ale její milovaný přítel snažil vysvětlit, že to byla chyba. A že by ji měla opustit. Po šesti společně prožitých letech. Tvrdil, že se změnila k nesnesení A že je z ní rozmazlenej parchant. Jedináček, pozdní dítě rodičů v penzi.

Ale to už přece byla, když se seznámili, tak proč jí to vyčítá právě teď? A proč jí říká, že je to s ní naprosto k nevydržení? A proto ji musel často podvádět? Protože se tolik změnila? A začal jí vypočítávat dívky, se kterými ji podváděl během posledních dvou let. A ona přitom celé ty dva roky bojovala o to, aby se jejich vztah upravil. Aby ho udržela a zachránila, protože svého přítele milovala a chtěla s ním zůstat. Nerozuměla jeho nespokojenosti a nevypočitatelným náladám. Snažila se mu připravovat různá překvapení a plánovala budoucnost, ale on to celé pouze bojkotoval. Trvalo jí skoro rok, než pochopila, že její přítel je nespokojený se svým životem. A se svou svobodou. A se svou kariérou. Ale než to pochopila, málem si kvůli jeho nejasným přáním a své touze zůstat s ním v dobrém i ve zlém zkomplikovala život. Plánovala miminko, přerušení studia. Vše, co dělala, bylo jen pro záchranu vztahu. Marně.

Nakonec se dohodli na rozchodu. Moc ji bolelo zklamání bývalého partnera a ještě teď ji občas napadne, že už nikdy nikomu nebude věřit. Věřit tomu, že ji má někdo rád takovou, jaká ve skutečnosti je a myslí na její dobro. Protože všechny si přejeme být milované a šťastné. Někdy i za cenu vlastní oběti. Myslíme si, že můžeme být spokojené pouze pokud se změníme k obrazu těch druhých. A tak potlačujeme svá vlastní přání, své touhy, pocity. Ale tam, kde je tlak, není místo pro svobodu ani pro lásku. Jen my samy zodpovídáme za to, jak se cítíme i za to, jak se jednou budou cítit naše děti.

Reklama

Související témata:

Načítám